Rozlítili Churchilla, když v roce 1943 ve filmu Život a smrt plukovníka Blimpa vyprávěli o celoživotním přátelství anglického generála s německým oficírem. Neměla je ráda kritika a jejich pravděpodobně vrcholné dílo Červené střevíčky nenáviděl i vlastní producent. Jedním z největších zážitků karlovarského festivalu byla retrospektiva britské tvůrčí dvojice Michael Powell a Emeric Pressburger.
Powell byl vizionář s ohromným vizuálním cítěním, pro něhož v tvorbě neexistovalo slovo ne. V Černém narcisu vybudoval ve studiu tak věrohodnou iluzi prostředí himálajského kláštera, že máte tendenci nevěřit, že film nebyl natáčen na úpatí tibetských velehor. V Otázce života a smrti vytvořil fantaskní představu nebe s takovou fantazií, že by mu doktor Parnassus se svým imagináriem mohl závidět.
A byl to zase Pressburger, díky němuž se ani příběh o nebeském soudu, rozhodujícím o osudu zázrakem přeživšího havarujícího letce, neutápí v patetičnosti. Naopak. Na Pressburgerových dialozích bylo vidět, že se narodil v Miškolci a studoval v Praze. Scénáře svých snímků infikoval až haškovským pacifistickým humorem.
Doba ovšem jejich poetice nepřála a i ty nejlepší snímky ze 40. let upadly v zapomnění. Vzkřísil je až Martin Scorsese, a to hned dvakrát. Poprvé, když jejich pověst v 70. letech začal šířit mezi své kolegy z generace „nového Hollywoodu“, jako byli George Lucas nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
