Když je člověku osmdesát

Možná si často říkají, že je jedno, jestli jim je osmdesát, třiaosmdesát, sedmaosmdesát nebo dvaadevadesát. Prostě je jim hodně, tak hodně, že se o ně někdo musí starat, protože už jsou k ničemu. Někdo, komu je asi celkem jedno, jestli jim je osmdesát, třiaosmdesát, sedmaosmdesát nebo už dvaadevadesát, někdo, komu je jasné, že se o ně prostě musí postarat. V kutnohorském Domově pro seniory Barbora se ale minulou středu stala zvláštní věc: přesný rok narození jeho klientů byl hlavním tématem dne.

Vzpomínalo se tu na pětadvacátý rok, kdy vzniklo Osvobozené divadlo, devětadvacátý, kdy byla dostavěná katedrála sv. Víta, čtyřiatřicátý, kdy byla založena Skupina surrealistů. V ty roky se narodil někdo, kdo dnes žije v Barboře. A v ten čas také vznikly obrazy, které si důchodci mohli na jeden den pověsit do svého pokoje.

Půjčila jim je galerie GASK ze svých depozitářů. V rozích pláten stálo stejné datum narození, jaké má v občance klient Barbory, čím tedy starší člověk, tím starší obraz. Výjevy zachycovaly sokolský slet, dívku s baretem, kolotoč nebo lesní paseku. A důchodci pak vyprávěli, co jim ty obrázky připomínají, jestli měli doma někdy něco podobného, co jim vlastně umění říká a co v nich nyní, když tak visí u jejich postele, vyvolává.

GASK má jako docela nová instituce značnou výhodu před konkurencí podobně velkých galerií: má energický mladý tým, který dokáže překvapit.…