Spálený jazyk Shloma Venezii

Rozpálené římské uličky nedaleko Fontány di Trevi jsou přecpány turisty. Vlezete do zapadlého obchůdku s oblečením, kde funguje klimatizace a za pultem stojí elegantně oblečený, podsaditý muž. Nežertuje žoviálně s turisty, jak to dělají jiní italští obchodníci. Je vážný. S bolestí vepsanou v očích.

Byl by to banální římský obrázek, kdyby se ten muž nejmenoval Shlomo Venezia a nebyl jedním z posledních žijících klíčových svědků německého vyvražďování Židů v Osvětimi. Člen osvětimského sonderkommanda, původem řecký Žid ze Soluně, který zázrakem přežil běžící pás smrti, se po válce usadil v Itálii, zemi svých předků. Oženil se a s maďarskou ženou Marikou vychovali tři děti. Shlomo pracoval v hotelích jako recepční a nakonec si otevřel krámek s konfekcí. Ale za těmito vnějšími aktivitami se skrývá zhoubný nádor jménem Březinka, který přeživšího nepřestal nikdy sužovat. Sám o tom říká: „Všechno mě vrací zpátky do tábora. Cokoli dělám, cokoli vidím, v mysli jsem pořád na tom samém místě. Z krematoria člověk nikdy nevyjde celý.“

Made in Germany

S tíhou válečného prožitku se Venezia pokouší otevřeně zápasit od roku 1992, kdy se poprvé od války vrátil do Osvětimi-Březinky a začal o všem otevřeně vyprávět – studentům i rodině. Zprávou přeživšího je také knižní rozhovor V pekle plynových komor, který s Veneziou v roce 2006 vedla francouzská…