Konec pádu

Müüa“, tak se estonsky nazývá hořká pomsta za život na dluh v časech růstu. „Müüa“ – „na prodej“ – je jedno z mála slov, které se i jazykově nenadaní cizinci při návštěvě Estonska rychle naučí. Cedule s nápisem „müüa“ totiž pozorný návštěvník vidí všude – v historickém centru metropole Tallinu, na domcích v rybářské vesnici u Käsmu i na pláži v Pärnu. A ve všech těch místech lidé vyprávějí o optimistech, kteří si před lety vzali velké půjčky a teď už je nedokážou splácet.

Do roku 2008 totiž v Estonsku panovala bezbřehá důvěra v budoucí prosperitu. Půjčku si tehdy mohl vzít každý, nižší částky kolem deseti tisíc se daly získat jen posláním SMS zprávy. Estonsko v té době patřilo k nejlépe hospodařícím zemím Evropy, ekonomika ještě v roce 2006 rostla o deset procent. Pak se ale důvěra náhle rozplynula. Pobaltský tygr, který býval dáván za vzor všem postkomunistickým zemím, se v roce 2008 propadl do hospodářské krize a lidé neztráceli jen zaměstnání, ale i své domovy. Ekonomika se náhle smrskla o 16 procent a podobně katastrofálně probíhal i rok 2009.

Teď ale vláda a banky mluví o vzkříšení. Lidé mají být zas optimističtí, požadoval ve svém projevu ke dvaceti letům nezávislosti prezident Toomas Hendrik Ilves. Krize prý v Estonsku skončila!

Třetí…