Z nacisty hrdinou

Jak budou jednou Češi vzpomínat na svoji nepříjemnou minulost za totality a vlastní roli v tomto režimu? Jaké příběhy o komunismu si budou předávat zdejší rodiny? Najít odpověď nám může pomoci kniha Můj děda nebyl nácek německých historiků Haralda Welzera, Sabine Mollerové a Karoline Tschuggnallové, i když její překvapivá zjištění spíše vzbuzují další otázky.

Hrdinové každodenního odporu

Autoři v knize zpracovávají výsledky projektu orální historie Předávání historického vědomí. Ten koncem 90. let sledoval, jak se v německých rodinách mluví o nacismu, na co si „úplně normální Němci“ z období nacismu vzpomínají a jakým způsobem se tato vyprávění předávají z generace na generaci. Výzkumníci zpovídali 40 rodin, v jejichž rámci vedli téměř 150 interview s jednotlivými rodinnými příslušníky. Vybírali si „běžné rodiny“, tedy nikoli prokazatelné pachatele válečných zločinů či naopak oběti nacistického režimu. Soustředili se na mezigenerační přenos zážitků z této doby, takže vyslechli prarodiče jako pamětníky událostí, jejich děti i vnuky.

Po zpracování příběhů bylo zřejmé, že cestou v rodinném tradování prošly značnou proměnou. Přestože z vyprávění prarodičů vyplývalo, že tehdy zastávali běžné antisemitské postoje, podporovali režim nebo byli přihlížející mlčící většinou, v očích dětí a především vnuků se stávají těmi, kdo to vše…