Dnes bude i zítra

ODS a ČSSD mají nejvyšší čas vzdát se víry ve svou nesmrtelnost

Velké strany nejsou zrozeny k tomu zůstat věčně velké. Možná je to banální konstatování v zemi, která relativně nedávno zažila pád partaje, jež si věčnou existenci a nekončící moc vepsala do svých ústav a na své prapory. Nicméně velkým stranám, které se tu zrodily potom, jako by ono varování nedocházelo. Hovořit dnes o pádu ODS a ČSSD by bylo předčasné, nicméně nespokojenost veřejnosti s politikou dosáhla rozměrů naznačujících, že je čas řešit otázku, co by jejich propad způsobil.

V Mečiarových stopách
Experti často zmiňují, že český politický systém patří ve střední Evropě k nejstabilnějším. Je to pravda, vždyť v Polsku, Maďarsku i na Slovensku se strany proměňují tak rychle, že si toho voliči mnohdy všimnou skoro až u volebních uren.

Co ale dělá Česko tak stabilní? Věrnost stranám? Odevzdanost? Zvyk či spíše někdy zlozvyk? Strach ze změny? Nebo prostě spokojenost? Přesná sociologická data nejsou k dispozici, dá se však předpokládat, že ode všeho bude zřejmě platit trochu.

Když ale dáme vedle sebe preference politických stran, průzkumy veřejného mínění, které měří popularitu politiků, názor na aktuální situaci, fungování systému či nechuť jít k volbám, vyjde nám, že naprostá většina společnosti cítí nespokojenost. To znamená, že lidé jsou nespokojeni i se stranami, které volí. Z…