Když se sestavují žebříčky nejrizikovějších povolání, diplomaté se na nich obvykle neobjevují. Platí to ovšem jen někdy. Drsnou realitu zažila česká diplomacie například v roce 2008, když při teroristickém útoku v Islámábádu zahynul pakistánský velvyslanec Ivo Žďárek. Revoluční vlna řítící se severní Afrikou teď rizika rozšiřuje do mnoha dosud klidných zemí. Tady všude platí, že k laické představě o příjemných recepcích se sklenkou v ruce se přidávají mnohem dobrodružnější výzvy.
Mezi výbuchy
Petra Pelze před pár dny vzbudil hlomoz dopadajících raket, adresu Pavola Šepeľáka před časem našli u skupiny zadržených náboženských fanatiků. A Bronislavě Tomášové se už párkrát třásla okna kvůli výbuchům v blízkém okolí a zrovna minulý týden trénovala, co dělat, kdyby na její auto zaútočili teroristé.
Pro zmiňovanou dámu a pány jsou popsané situace denní chléb: Pelz vede necelý rok ambasádu v afghánském Kábulu, Šepeľák od předloňska v pákistánském Islámábádu, Tomášová od podzimu 2009 stojí v čele mise v iráckém Bagdádu. Patří tedy do skupiny diplomatických „vlčáků“, kteří mají vojenskou minulost (Pelz) či zkušenost z bouřlivých států (Tomášová při svém předchozím velvyslaneckém angažmá v Libanonu zažila konflikt s Izraelem a evakuaci úřadu i dvou stovek občanů). A za sebou speciální přípravu – ambasadoři trénují střelbu nejrůznějšími…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
