I kdyby krize gramofonového průmyslu nebyla pro hudební novináře tématem číslo jedna, přesvědčil by nás o ní letmý pohled do edičních plánů velkých firem. Převalila se totiž na nás vlna repríz, jež smetla nový materiál. Rozlučka s šedesátými lety v podání Simona & Garfunkela Bridge over Troubled Water (1970), zcelení raveové a kytarové scény v režii Primal Scream Screamadelica (1991), prvních šest alb Queen (1973–1976), která naplnila rock pompézně operními postupy, nebo nová vlna zhuleneckého rocku Queens of the Stone Age (1998).
Opravdu se nejedná o listování diskotékou fajnšmekra, ale o alba, která teď znovu vyšla nebo vyjdou v období několika málo týdnů. Jediné, čím se liší od původních edicí, bývá zpravidla digitálně remasterovaný zvuk, tlustý výpravný booklet a zařazení dříve nepublikovaných písní.
Všechno to jsou desky, jež znamenaly nejen hudební převrat, ale každá generace si do nich promítala i svoje aktuální pocity o stavu světa. Dospívala a formovala se za jejich zvuku. Což je pro obchodníky klíčové. Na rozdíl třeba od knižního trhu, kde následná vydání šíří text novým čtenářům, hudební reedice tuto ambici nemají. Počítají s oddanými fanoušky, od nichž se očekává, že si znovu koupí, co už mají. Pod klamným příslibem, že v luxusním balení získají něco navíc a zažijí „to“ znovu.
Jako kdybyste se vypravili do míst, kam jste jezdili v mládí s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
