Konečně důvěryhodná Litera

Literární cena Magnesia Litera se dlouhé roky potácela v rozporuplné pozici. Jako by si stále neuměla vyjasnit svou identitu. Na jednu stranu už od svého zrození toužila být vstřícná ke čtenářům, stát se pro ně majákem a pomáhat jim orientovat se v každoroční záplavě knih. Jenže až do nedělního večera, kdy se její výroční ceny udílely už podesáté, zvítězil v hlavní kategorii jen jeden český román a jeden povídkový soubor (Zatím dobrý Jana Nováka a Zmizet Petry Soukupové). Jinak hlavní cenu získala třeba překladová kniha rumunského autora (tehdy nebylo jasné, jestli Litera patří jemu, nebo překladateli), jindy zase vyhrála fotografická publikace nebo odborná historická studie. Přitom pod knihou si většina čtenářů přirozeně představí právě román. Proto se také na členy poroty každý rok pravidelně snášely spršky kritiky.

Bizarně kvůli tomu působí i letošní rozhodnutí pořadatelů vyhlásit ke svému jubileu „knihu desetiletí“ po vzoru britských cen Man Booker Prize. Mezi vítěze jednotlivých kategorií – ale dokonce ani mezi nominované – se totiž za tu dobu nedostal třeba jediný román Jáchyma Topola, chybí tu román Slib Jiřího Kratochvila, Magorovy dopisy Ivana M. Jirouse, Želary nebo Jozova Hanule Květy Legátové, romány Michala Ajvaze nebo Ludvíka Vaculíka a další. Jak potom relevantně vybírat knihu desetiletí, když si Magnesia Litera tolika pozoruhodných děl vůbec nevšimla? (Vítěz v této kategorii nebyl před…