Jak zlevnit elektrické auto

Technicky nejvyspělejší elektrické auto dnes ujede více než 400 km na jedno nabití baterií. Jde však o dvoumístný sportovní vůz, který si lidé kupují pro zábavu a za odpovídající peníze – v přepočtu za necelé dva miliony korun. Běžný elektromobil je sice mnohem levnější, i tak ale vyjde zhruba na 750 tisíc korun bez DPH. Přibližně za tuto sumu je v České republice na výběr pět elektrických vozů různých značek.

Kupovat si je zní ovšem jako naprosté bláznovství – a také jím je. Auto, které má efektivní dojezd v teplých měsících kolem 110 km a dobíjí se v lepším případě 30 minut, v horším šest hodin, se jednoduše nevyplatí ani tomu nejodvážnějšímu technologickému nadšenci. S pořízením elektromobilu tak váhají i takzvaní early adopters, lidé, kteří rádi vlastní technologické novinky mezi prvními.

Automobilky jsou si toho dobře vědomy. Hledají proto cesty, jež by měly pomoci dostupnost čistě elektrických aut zlepšit. Rostoucí počet prodaných vozů by pak vedl k masovější produkci, a tedy i k poklesu ceny.

Bez daně

Ve většině států západní Evropy, v USA, a dokonce i v Rumunsku, Portugalsku či Irsku už dnes fungují státní dotace na nákup úsporných a ekologických automobilů. Elektromobily, které jezdí na elektřinu a nevypouštějí do ovzduší žádné emise, bývají zvýhodněny nejvíce. Zákazník tak může cenu vozu, pohybující se zpravidla kolem 30 tisíc eur, snížit až o několik tisíc eur – v Irsku je to o pět tisíc, v Rumunsku o 3700, ve Španělsku až o šest tisíc a v zemích Beneluxu je sleva ještě výraznější. Obecně se dá říci, že dotace umazávají z ceny daň z přidané hodnoty.

V některých městech jsou navíc auta s nulovými emisemi různě zvýhodněna, například v Londýně nemusí jejich řidiči platit za vjezd do centra. Kromě toho mají k dispozici parkování zdarma a někde nemusí platit ani za dobíjení – náklady nese město, což je jeden z mnoha způsobů, jimiž britská metropole nepřímo podporuje elektromobily. Lze tak ušetřit tisíce liber ročně. Kdo v Londýně dlouhodobě přebývá, má dobrý důvod o pořízení elektrického vozu uvažovat.

K masovému rozšíření elektrických aut to však nestačí, a výrobci proto přemýšlejí, jak snížit přímo prodejní cenu. Jednou z možností je nabízet elektromobil bez baterie, která představuje čtvrtinu až třetinu pořizovacích nákladů. Baterii si zákazník bude jednoduše pronajímat za pravidelný měsíční poplatek pohybující se v řádu desítek eur. Když se baterie vybije, prostě ji majitel vozu vymění, rychle a bez čekání. To by u jeho vlastní baterie nebylo možné, protože by mohl dostat horší, opotřebovanější než tu, jíž se vzdává. Podmínkou je ovšem hustá síť výměnných stanic.

Jednou z mála automobilek, jež o tomto způsobu prodeje uvažují, je francouzský Renault, který už také s výměnnými stanicemi experimentuje. Již během letošního roku chce obchodní model založený na pronájmu baterií rozjet v Izraeli, brzy má přijít na řadu i Dánsko. Právě malé, ploché a hustě osídlené země jsou ideální.

Výměnné stanice a celou doplňující infrastrukturu nebude provozovat samotný Renault, ale společnost Better Place. Ta intenzivně pracuje na získávání zákazníků po celém světě, bohužel však zatím nemá podporu jiných automobilek než právě Renaultu. Někteří odborníci totiž nevěří, že se výměna baterií může prosadit. Jiní upozorňují, že je vhodná pouze pro některé provozy – například taxislužbu, městské služby a podobně, nikoli ovšem pro běžná osobní auta. Přesto si Better Place postupně získává podporu samospráv, regionů i vlád po celém světě.

Auta jako zdroj energie

Vzdálenější budoucnost pak přináší ještě daleko zajímavější obchodní modely, které úzce souvisejí s energetikou. Baterie elektromobilu je dnes schopna uložit energii mezi 16 a 24 kWh – pro srovnání, průměrná česká domácnost spotřebuje kolem 7 kWh denně. V budoucnu ale dokážou baterie elektromobilů uložit až několik desítek kWh. To je značné množství energie, které lze různě využít. Když například došlo po nedávném zemětřesení v Japonsku k rozsáhlým výpadkům proudu, elektromobily Mitsubishi i-MiEV posloužily jako záložní zdroje energie pro domácnosti.

Časem bude dokonce možné baterie elektromobilů připojených do zásuvky využívat jako dočasné zásobníky energie v energetické špičce nebo naopak jako zdroje elektřiny při aktuálním nedostatku proudu. Pomůže to vyrovnávat výkyvy v elektrické síti, za což majitel auta dostane zaplaceno. Pořízení elektrického vozu se pak může jevit v úplně jiném světle.

Prozatím je masivní rozšíření elektromobilů hudbou budoucnosti, ale to byly svého času i třeba mobilní telefony. Vývoj postupuje rychle a současný stav bývá přirovnáván k trhu s mobily kolem roku 1990. Za 20 let může tedy být elektrický vůz běžný.

Autor pracuje jako šéfredaktor
magazínu www.hybrid.cz.