Maso v županu

Anglické slovo „pie“ je v každém slovníku přeloženo jako koláč nebo závin a přesně to se Simon Antrobus (35) rozhodl změnit. „Češi si většinou myslí, že pie je něco sladkého. Já jim ale chci ukázat, že je to výborné, především slané jídlo. Pokud si dáte jeden, je to praktická svačina, a dva – to už je plnohodnotný oběd,“ říká Angličan, který tady ve stesku po domově začal péct britskou specialitu s masovou, bramborovou nebo sýrovou náplní. A stačila jediná fotografie na sociálních sítích, aby se nevinný nápad za několik týdnů proměnil v malou firmu.

39_jaros_R35_2011_s.jpgKousek ciziny za 45 korun

Vždy ho zajímala hudba, a aby si mohl kupovat další a další desky oblíbených kapel, našel si v patnácti letech brigádu v restauraci. O víkendech umýval nádobí za pár liber, ale protože bedlivě pozoroval kuchaře a rychle se učil, začal brzy pomáhat i s přípravou jídel. Po maturitě na gymnáziu se pak díky této skutečnosti ještě vyučil kuchařem, ve dvaceti ho však více než vařečky a hrnce lákala pláž, slunce a nekonečné mejdany. Proto sbalil svou sbírku desek a odjel pracovat na Mallorku. Tři roky tam dělal dýdžeje, než ho divoký život znavil natolik, že se vrátil do rodného Manchesteru, oženil se, vzal práci v call centru a v klubech hrál už jen několikrát týdně.

Ale i usedlá existence se Simonovi za čas přejedla, a tak se s manželkou dohodli, že zvednou kotvy a přestěhují se z Anglie někam, kde je víc teplo nebo víc živo nebo obojí. Chtěli do Barcelony či do Berlína, jenže tamní call centra požadovala po svých zaměstnancích kromě angličtiny i místní jazyk, takže volba v roce 2005 nakonec padla na Prahu. „Zároveň tu byla zajímavá house scéna a poptávka po zkušených dýdžejích, takže jsem tu hned mohl po večerech hrát v těch nejznámějších klubech,“ vzpomíná Simon Antrobus, který je v klubové scéně dodnes známý podle zkratky svého jména jako dýdžej Sly Antro.

Vedle práce v call centru a hudební produkce mu ve volném čase stále zbýval prostor i na vaření. Kuchtil pro rodinu, ale fotografiemi svých gastronomických pokusů se pravidelně chlubil i na Facebooku. Mezi jeho speciality patří například sladké sushi z cukrového papíru a sladké rýže, s tyčinkami bílé čokolády a praženým jablkem uprostřed. Autor podobných složitostí dokáže samozřejmě zvládnout každý recept, Simonovi však v Česku nejvíc chybělo tradiční britské plněné pečivo. V květnu tedy pro manželku několik kousků upekl, jejich fotografie na internetu ale zvedla chuťová stavidla řadě ostatních příslušníků britské komunity v Praze. A ti všichni se něj vrhli s prosbou, zda by aspoň jeden nostalgický „pie“ neupekl i pro ně. Simon jim chtěl vyhovět – a dnes tak peče 350 kousků britského koláče za týden. Brzy si bude nejen hledat zaměstnance, ale také budovat vlastní distribuční síť.

Guláš na britský způsob

„Koláčovými dny“ jsou pro zákazníky úterý, čtvrtek a pátek. Den předtím Simon Antrobus nakupuje čerstvé suroviny a večer uvaří čtyři druhy náplní. Nazítří ráno v pět už stojí v kuchyni restaurace jednoho ze svých českých kamarádů a připravuje čerstvé těsto. Když jsou britské pirohy v troubě, s notebookem na klíně a telefonem v ruce se věnuje svému hlavnímu povolání – z call centra totiž už před časem přesedlal do pozice konzultanta zahraničních firem. Pak si sedne do auta a ještě teplé pečivo rozváží po pražských firmách, soukromých domácnostech a irských klubech. Jako vůbec první na světě za několik málo dní rozjede s kamarádem, jinak specialistou na počítačový software, přímý prodej a platbu pečiva přes Facebook.

„Všechny suroviny kupuji v českých obchodech, jen pro indické koření musím do speciálních prodejen,“ říká Sly Antro. Na výběr nabízí mimochodem klasické britské náplně například s hovězím masem a cibulí nebo s kuřetem na kari. Nechce ale dělat jen speciality pro cizince. „Už brzo zavedu koláč plněný gulášem a svíčkovou,“ plánuje Simon. „To spojí českou a britskou kulturu a cizince žijící v Česku gastronomicky propojí s domorodci.“