Na punk před večerkou
„Čína je jako americká společnost koncem 50. let. Zatím je velmi konformní, ale vznikají v ní zárodky mladistvé, alternativní kultury, která může jednou vybuchnout jako v Americe koncem 60. let,“ říká bývalý finančník, dnes majitel rockového klubu D-22 Michael Pettis.
Je středeční večer a na malém pódiu v pekingské univerzitní čtvrti vlasatý, asi dvacetiletý kluk řeže do kytary a křičí do mikrofonu. Posluchači skáčou do rytmu a vzduchem vlají jejich vlasy. Když zpěvák ukončí starý hit od Nirvany a zařve směrem do publika, publikum nadšeně vybuchuje.
Na zdech klubu D-22 visí zarámované fotky kapel, které svoji kariéru začaly právě zde, v malém, ale zřejmě nejvýznamnějším rockovém klubu v Pekingu. D-22 funguje teprve pět let a kromě něj je v Pekingu řada dalších a větších míst, kam se dá chodit na hudbu. Teprve jeho vznik je však považovaný za zlom v rozvoji pekingské nezávislé scény. A to hlavně kvůli systematické podpoře mladých hudebníků.
Každou středu je tu studentská noc. Během večera zahraje sedm studentských kapel, každá tři čtyři písně. Na pódium tedy přichází další mladí muzikanti. Zpívají v ujgurském kroji, nejprve dvě vlastní skladby a pak do ujgurštiny přeloženou klasiku Hotel California od Eagles. Po nich nastupuje hardrocková kapela a mejdan pokračuje. „Mají dobrý zvuk, ale asi jim řeknu, aby vyměnili bubeníka,“ komentuje vystoupení hard rockerů majitel a zakladatel klubu Michael Pettis. Ten poslouchá každou kapelu, a když vidí nadané hudebníky, tak si s nimi promluví, poradí jim, v čem se zlepšit, a pozve je znovu. Piplá nové talenty a těm nejlepším na svém labelu vydá CD, které si lze koupit v některých větších…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu