Vnější tma

Vnější tma, vycházející v češtině s velkým zpožděním, je McCarthyho druhým románem, po prvotině Sadař. Nese však v sobě všechny přednosti McCarthyho pozdějších děl: úsporný styl oproštěný od psychologizace postav, které ožívají jen skrze jejich okamžité jednání, překvapivá obraznost, existenciální téma a nejednoznačné vyznění. Román vyšel v roce 1968, kritikou byl sice přijat příznivě, ale se soudobým levicově protestním naladěním příliš nekonvenoval. S odstupem času je zřejmé, jak závažná témata McCarthy ve Vnější tmě otevřel.

Děj útlého románu, odehrávajícího se pravděpodobně v Appalačských horách v Tennessee, je prostý. Sourozenci Rinthy a Culla Holmeovi žijí v opuštěné horské chatě. Dívka při vysilujícím porodu přivede na svět dítě – zřejmě počaté z incestního vztahu s bratrem. Culla dítě odloží v lese, ze strachu před odsudkem okolí. Dítě objeví a odnese potulný dráteník a také Rinthy tuší, že nezemřelo po porodu, jak jí bratr tvrdil. Rinthy, přestože je zesláblá, se rozhodne dráteníka a dítě vyhledat a opouští chatu. Bratr se vzápětí vydává za ní. Od této chvíle sledujeme jejich dvě paralelní cesty, dva příběhy bloudění. Ve stejných místech jako sourozenci se však pohybuje i trojice nebezpečných trhanů, vrahů bez příčiny, kteří fatálně poznamenají Cullův i Rinthyn příběh.

Bloudění sourozenců vnější tmou (název románu je odvozen z Matoušova evagelia, kde tma je místem bez boží přítomnosti) je plné biblických i antických aluzí. Cullovo putování a hledání sestry nevede k cíli. Podobně jeho pokusy najít si práci a letmá setkání končí často nespravedlivými obviněními a útěkem. Přežívá ze dne na den a žádná lepší budoucnost se před ním nerýsuje. Této „vnější temnotě“ se v románu vymyká snad jen Rinthy (Rinthy je McCarthyho nejpůsobivější ženskou postavou), vedená silnou mateřskou touhou. Svojí naivitou a čistotou připomíná Pannu Marii, jako by ji ani hřích incestu neposkvrnil. I prostí vesničané, které na cestě potkává, jí nezištně pomáhají.

Postavy knihy, vynořující se a zase mizející do tmy, aniž bychom plně postřehli jejich obrysy a motivace, v sobě nesou poselství o náhodnosti a nestálosti lidské existence, podobné té zvířecí. Život počne náhodou a stejně tak může i skončit. Podobně dobro a zlo v člověku působí nejasně, zlo je mu asi vrozeno, není však zřejmé, co vede k tomu, že v něm převládne. Přesto McCarthyho temný román nevyznívá úplně nihilisticky: dojemná tvrdohlavost Rinthy v její cestě za dítětem i pomoc vesničanů vysílené dívce dávají naději, že tyto jednoduché věci neztrácejí smysl.

Cormac McCarthy: Vnější tma

Přeložil Michal Svěrák, Argo, 218 stran