0:00
0:00
Kultura20. 2. 20118 minut

Ať je vidět, že jsem se neflinkala

Malířka Věra Nováková na cestě k vyššímu řádu

Astronaut

Žádnou viditelnou radost z té slávy nemá. Spíš je rozpačitá. „Pořád si připadám nepatřičně. Vylézt z podzemí na světlo, na veřejnost! Nemůžu se rozkoukat.“ Věře Novákové je třiaosmdesát a patří mezi nejoriginálnější postavy výtvarného umění 20. století. Velkou retrospektivu jí ale kolegové uspořádali až teď: do 3. dubna probíhá v klatovské Galerii U Bílého jednorožce a brzo k ní v Argu vyjde první souborná monografie malířčiny tvorby. „Mám trochu strach, abych nebyla zaškatulkovaná a stala se takzvaně definitivní. To by byl konec. Zakuklíte se a přestanete se vyvíjet,“ vypráví Nováková ve svém vinohradském bytě, který už šedesát let obývá s Pavlem Brázdou.

↓ INZERCE

Také on je ojedinělým zjevem české scény. Skoro půlstoletí měl málokdo představu, jaké dílo vlastně se svou ženou vytvořil, během minulého režimu se totiž pohybovali zcela mimo oficiální, ale i neoficiální struktury. Solitér Brázda si po revoluci už své místo v dějinách vydobyl: výstavami, knihami a neutuchající veřejnou aktivitou. Zato jeho žena až doteď zůstávala v pozadí. „Ale samozřejmě jsem za tu retrospektivu ráda. Vždyť to byla povinnost, vydat svůj počet, ukázat, že jsem se neflinkala.“

Rozbitý autoportrét

S Pavlem Brázdou se Věra Nováková seznámila na Akademii výtvarných umění, kde spolu od roku 1947 studovali v malířském ateliéru…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc