0:00
0:00
Výběr z webu20. 5. 20124 minuty

Respekt.cz

Astronaut

DĚLNÍCI KULTURY

MARIE POLEDŇÁKOVÁ (V TOM) LÍTÁ JAKO ĎÁBLICE

Možná je to poslední film Marie Poledňákové, jak se alespoň naznačuje v tomto rozhovoru. Pokračování komedie Líbáš jako Bůh s permutovaným názvem Líbáš jako ďábel opravdu nebylo nutné, ale zaplaťpánbu už asi nebude žádné další. Autorka v něm nicméně v jistém smyslu definitivně završila svoji kariéru tvorbou děl, jejichž děj je dokonale odtržený od reality.

↓ INZERCE

Většina diváků, kteří registrují jméno Poledňáková jako značku, si pamatují hlavně její dva první (televizní) filmy Jak vytrhnout velrybě stoličkuJak dostat tatínka do polepšovny z konce sedmdesátých let – a pak „komedii století“ S tebou mě baví svět ze začátku osmdesátých let. Jestli má někdo v dobré paměti bizarní československo-finskou hokejovo-špionážní romanci Zkrocení zlého muže nebo orangutanskou komedii Dva lidi v ZOO o záměně dvojčat, patří už mezi znalce, který si může odnést cenu z Videostopu. Každopádně pověst Marie Poledňákové jako lidem milované režisérky má rozměr čistě nostalgický.

Její návrat k natáčení po sedmnácti letech, kolotočářsky uječený a přebarvený paskvil Jak se krotí krokodýli, patří k jedněm z nejhorších momentů naší polistopadové kinematografie a shodne se na tom opravdu většina nebohých lidí, kteří tento titul zhlédli. Pokud přece jen hodláte nesouhlasit, zkuste si zrekonstruovat příběh, případně se o to pokusit s jednou dvojicí filmových recenzentů – a asi vám dost zatrne.

Líbáš jako Bůh pak vedle Krokodýlů možná působil kultivovaněji, ale je to takový druh kultivovanosti, jako když se vám někdo bez vyzvání vymočí do polévky a řekne: „Pardon, monsieur.“ Čímž se dostáváme k tomu, že hlavní hrdinkou Boha i Ďábla je postarší francouzštinářka, která bojuje jak s francouzštinou, tak češtinou (hraje ji Kamila Magálová, jež má problémy s výslovností i postsynchrony obecně).

KAMIL FILA
 Celý text na www.respekt.cz/delnici-kultury/.

 


NAD PĚNOU

HOLLANDE CHCE BÝT JAKO HOMER

Světový tisk důkladně probral seznamovací schůzku Françoise Hollanda s Angelou Merkelovou a řešilo se, zda to, že Hollande nedal Merkelové na uvítanou podle francouzských zvyklostí polibek na tvář – Nicolas Sarkozy se toho vždycky držel –, něco znamená. Mnozí novináři popustili uzdu své fantazii a v narážce na to, že do Hollandova letadla uhodil krátce po startu směr Berlín blesk, se ptali, na jaké časy se teď blýská mezi Paříží a Berlínem.

V záplavě téhle méně či více vtipné filipiky zapadla jiná podstatná informace. Ve Francii právě vychází knížka novináře Erica Dupina o Hollandově cestě do Elysejského paláce nazvaná La victoire empoisonnée (Zamořené vítězství), která vznikla na základě několika rozhovorů Dupina s Hollandem. Ve francouzském tisku už vyšlo několik úryvků a ty teď způsobily rozruch.

Konkrétně pasáž, v níž Hollande kritizuje Čínu. Nazývá ji svým protivníkem, nepřítelem („adversaire“). „Dospěl jsem do okamžiku, kdy je, myslím, nutné jmenovat nepřátele. Označil jsem za ně finanční trhy,“ cituje novinář v knize Hollanda a citace pokračuje: „a je nutné udělat to stejné v případě Číny. Číňané podvádějí. Podvádějí se vším. S měnou, s výzkumnými daty, fixlují technologie.“

V následující pasáži Hollande vysvětluje, že mu vadí čínské padělání výrobků a švindlování v obchodní soutěži. A pokračuje. „Řada evropských firem ale žije z kontraktů s Číňany a ty nám brání, abychom lépe chránili výrobky a zboží této země. Nicméně je potřeba jít do toho konfliktu, samozřejmě s podporou části evropských zemí,“ říká nový francouzský prezident a ještě dodává: „Nebude to jednoduché. Německo má v Číně velké zájmy.“

Jak si to přeložit? Hollandovi vadí, že Číňané hbitě okopírují vše, co vzejde z Evropy – ale nejen z ní – a sami to pak vyrábějí laciněji. Německé, francouzské a další podniky tak vlastně na čínském trhu soutěží proti vlastním výrobkům, jen čínské provenience.

KATEŘINA ŠAFAŘÍKOVÁ

Celý text na www.respekt.cz/nadpenou.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].