Dobročinnost z gauče

Hana Šilhánová to věděla hned a myslí si to dodnes. „Byl to skvělý nápad,“ vzpomíná ředitelka jedné z nevládních organizací na tu chvíli před deseti lety, když za ní do kanceláře přišlo několik programátorů s překvapivě prostou novinkou: Co kdyby lidé posílali peníze na charitu pomocí SMS?

Trefa do černého

Šilhánové Nadace pro rozvoj občanské společnosti organizuje s Českou televizí už léta sbírku Pomozte dětem a předtím, než přišel nápad s mobilními telefony, měli zájemci tři možnosti příspěvku: hodit peníze do náhodně potkané kasičky na ulici, nebo poslat dar složenkou, či převodem z účtu. Nápad s esemeskou se zrodil v hlavách techniků společnosti Advanced Telecom Services, kteří měli s tímto médiem zkušenost; jejich firma už pro televizi zajišťovala různá hlasování diváků pomocí krátkých zpráv. „Hned jsme věděli, že tohle je to, co potřebujeme,“ říká Šilhánová. „Darování co nejsnazší a přívětivé k dárci.“

Nadace se rychle dohodla se všemi třemi mobilními operátory a nápad měl premiéru hned v roce 2001: stisknutím pár tlačítek mohli dárci poslat na dětské konto desetikorunu. A byla to trefa do černého. SMS dary ve startovním roce tvořily více než třetinu celoročního výtěžku sbírky Pomozte dětem. Hana Šilhánová míní, že za okamžitý úspěch SMS dárcovství může kromě snadnosti i fakt, že desetikorunu může poslat každý, ale běžet s takovou částkou na poštu by lidem připadalo trapné.

Jak se vyhnout podvodníkům

O dva roky později se nápadu chopilo Fórum dárců, organizace, která usiluje o podporu filantropie v Česku. „Přemýšleli jsme o tom, co lidem brání v dobročinnosti,“ říká Pavlína Kalousová, která se o rozjezd dárcovských SMS ve Fóru dárců starala. Průzkum ukázal, že jim vadí pouliční sbírky – nechtějí být na každém rohu někým obtěžováni a navíc si nejsou jisti, zda je neoslovují nějací podvodníci. Za masovou nedůvěru mohl podle Kalousové hlavně fakt, že po povodních v roce 2002 výtěžek některých z mnoha sbírek zmizel do kapes šejdířů. SMS dary z příkladné sbírky Pomozte dětem se zdály být východiskem z klesající ochoty lidí přispět charitě. Fórum dárců bylo navíc schopné garantovat, že příjemci darů jsou solidní. V cestě stála jediná věc – menší organizace by si nedokázaly každá sama vyběhat smlouvy s operátory, bylo proto třeba dohodnout systém, do nějž se pak mohou všichni zapojit.

Fórum dárců sedlo za jednací stůl se všemi třemi operátory a firmou ATS, která dárcovské zprávy dodnes technicky zajišťuje, a v roce 2004 byl všem otevřený systém DMS zpráv na světě. Hned během prvního půlroku existence jej využilo čtrnáct organizací, lidé tak mohli pomoci nejen dětem v nouzi, ale přispět i na obnovu soch ze střechy Národního divadla či se podílet na projektu Šance, který se zabývá mládeží „na ulici“.

Během následujících osmi let lidé poslali téměř 14 milionů DMS, bezmála čtyři sta milionů korun. Roční částka se obvykle blíží čtyřiceti milionům korun, rekord drží rok 2005, kdy se po záplavách v Česku roční výtěžek DMS darů vyhoupl na neuvěřitelných 88 milionů korun, a rok 2010, kdy solidarita s oběťmi zemětřesení na Haiti zvýšila částku na 61 milionů korun.

Nejúspěšnější je ve shánění peněz pomocí DMS společnost Člověk v tísni. Podle Tomáše Vyhnálka, který má na starosti fundraising, za to mohou dvě věci – Člověk v tísni je lidem známý, věří mu, a navíc často shání peníze „na katastrofy“. „Právě na pomoc obětem katastrof se DMS hodí nejlépe,“ říká Vyhnálek. „Lidé vidí ve zprávách, co se stalo, chtějí v tu chvíli pomoci. Když posílají zprávu, nemusejí se ani zvednout z gauče.“