Velká transformace

Vědci už stanovili kdejaké zlomové období v dějinách lidstva, málokterý na to šel ale tak odvážně jako německý psycholog a filozof Karl Jaspers. Zásadní zlomové momenty dějin – nazývané většinou slovem „revoluce“ – mají totiž v představách myslitelů často materiální povahu. Ať už jde o neolitickou, průmyslovou či třeba sexuální revoluci, vždy se v nich jedná o to, že se nějakým způsobem proměnila „materiální základna“ naší skutečnosti a tato proměna posunula lidstvo kupředu. Jaspers ale formuloval proměnu duchovní. A to značně velkoryse. Někdy mezi lety 800 a 200 před naším letopočtem podle něj došlo v myšlení lidí k něčemu, co by se dalo nazvat jako zrod moderního lidství. Jaspers dal tomuto období název „doba osová“. Tehdy lidé prostřednictvím velkých a dodnes známých myslitelů (Bud­­dha, Sokrates, Konfucius a další) začali objevovat pojmy, jako je individuum, svoboda či svědomí, a sami sebe si začali uvědomovat jako mravně odpovědné osoby.

Pozoruhodné podle Jasperse přitom bylo, že lidstvo tyto objevy učinilo souběžně ve čtyřech na sobě nezávislých kulturních okruzích. Ačkoli mezi sebou starověcí Číňané, Indové, Židé či Řekové komunikovali jen málo, jejich myslitelé promýšleli podobné ideje. Podle Jasperse to naznačuje duchovní jednotu lidstva. Je to troufalé tvrzení, ale zároveň nad ním nejde snadno mávnout rukou a stojí za podrobné zkoumání.

Překlad knihy Velká transformace religionistky a bývalé katolické řádové sestry Karen Armstrongové právě takový průzkum nabízí; zatím nejobsáhlejší, jaký máme v češtině k dispozici. Autorka se v něm bohužel nevyhne dvěma zásadním chybám. Jednak příliš snadno přistupuje na Jaspersovo mínění a pak tvrdí, že velkým myslitelům různých kulturních okruhů šlo v podstatě o to samé: jejich poselstvím prý byl „respekt k posvátným právům všech bytostí“ a všichni mudrci by tak podepsali dodnes populární bonmot: „Co sám nerad, nečiň jinému.“ Ani pro jedno bohužel nedává ve své knize přesvědčivé důkazy. Přesto stojí obsáhlé dílo Karen Armstrongové za čtení – minimálně jako dobrodružný výlet do dějin myšlení, ve kterých se zřejmě opravdu cosi podstatného rodilo, byť přesně nevíme, co.

Zrozeni z krize

Na to, že Armstrongová musí ve své knize pomyslně putovat ze starého Řecka přes Indii do Číny a zase zpět, vykazuje obdivuhodnou znalost všech popisovaných kultur. Nezaobírá se přitom jenom dějinami filozofie či náboženství, ale i dějinami politickými. Jak si správně všímá, všechny velké myslitelské školy vzniklé v posledním tisíciletí před narozením Krista se zrodily jako reakce na velké politické krize provázené nárůstem násilí a rozpadem dosud uznávaného řádu. Války řeckých států, dobytí židovského státu Babyloňany nebo souboje různých čínských vladařů znamenaly počátek obratu. Velcí myslitelé si v prožitku chaotických dějin, do kterých se narodili, začali uvědomovat, že jen poslušná víra v bohy a jejich přikázání lidem spravedlnost a pokojný život nepřinese. Aniž by víru v bohy a jejich moc popírali, začali proto hlásat, že sami lidé musejí daleko více přemýšlet o tom, co je to vlastně spravedlnost, a hlavně o ni aktivně usilovat.

Zatímco před nástupem pomyslné „doby osové“ byl tedy v představách duchovních autorit zárukou pokojného života společnosti slepě vykonávaný náboženský rituál, s nástupem myslitelů „doby osové“ se do popředí zájmu dostával sám člověk a jeho aktivní úsilí o dobrý život. Slovy v knize často citovaných izraelských proroků: důležitější než dobře vykonaná náboženská oběť je nasycení vdov a sirotků.

„Pokud se lidé chovají s vlídnou velkorysostí ke svým bližním, mohou spasit svět,“ zní podle Armstrongové ve zhuštěné verzi poselství mudrců od čínského Konfucia až po starozákonního Jeremiáše. Čtenář se přitom ale nemůže ubránit otázkám, jestli se nejedná o příliš rychlý závěr. Opravdu šlo o to samé například athénskému Sokratovi a staroindickým jogínům, jak se Armstrongová snaží ve své knize dokázat?

Zatímco první celým svým životem usiloval o prohlubování pojmového myšlení a kultivování lidské touhy, druzí se obojí snažili za cenu nezměrného úsilí popřít. A pokud jde o onu „vlídnou velkorysost k bližním“, i tady by čtenář potřeboval více důkazů. Cílem jogínů, jak sama Armstrongová píše, byla spíše lhostejnost vůči okolí než láska k bližnímu. A Sokrates sice dospěl k téměř křesťanskému pravidlu, že je lepší „zlo snášet než ho někomu činit“, ale nevedl ho k tomu nějaký vřelý soucit, nýbrž logická úvaha. Když potom v rozhovoru s přáteli hledá, jak by měla vypadat ústava ideální obce, neváhá její součástí učinit násilné donucování občanů, pokud je to v zájmu obecného blaha. To s vlídnou velkorysostí nejde moc dohromady. Když se k tomu připočítá fakt, že autorka srovnává tradice, které jsou od sebe prostorově i časově vzdálené tisíce kilometrů a stovky let, nelze se ubránit dojmu, že nalézaná podobnost mezi nimi je spíše chtěná než skutečná.

Bez odpovědi

Všechny tyto rozpory ovšem Armstrongová pomíjí v zájmu dopředu vytyčeného cíle dokázat, že všem aktérům „doby osové“ šlo o to samé. Což je škoda. Možná, že kdyby důkladněji probrala nesmiřitelné rozdílnosti mezi nimi, tím spíše by vyvstalo, co měli společného. Takhle onen průnik můžeme zatím jenom nejasně tušit.

Jisté je, že myslitelé „doby osové“ obrátili pozornost lidí směrem k vlastnímu egu a začali tematizovat otázku osobní zodpovědnosti. Kulturní vývoj v Evropě a na Východě se ale v pozdějších staletích ubíral různým směrem. Zatímco Evropané směřovali ke stále většímu individualismu, „východní mentalitě“ zůstaly daleko více vlastní sklony ke kolektivismu. Jak je to možné, když podle Armstrongové myslitelé na Východě i Západě hlásali v podstatě to samé? To autorka ve své knize neřeší.

Její kniha Velká transformace nabízí čtenáři bohatý a srozumitelně podaný religionistický materiál, na kterém si lze uvědomit, jak dramatickým duchovním vývojem lidstvo v posledním tisíciletí před naším letopočtem prošlo. Otázka, jestli onen vývoj svědčí o duchovní jednotě lidstva, jak si myslel Karl Jaspers, však zůstává nadále bez odpovědi.

Karen Armstrongová: Velká transformace

Přeložil Ondřej Novák, Academia, 484 stran