Předem ztracena

Říjen je plný neklidných světel a lesků – z udílených cen a medailí. Každoročně nějaký literát obdrží Seifertovu cenu od Nadace Charty 77, nějakého literáta většinou ocení i prezident republiky u příležitosti 28. října, předtím ministerstvo kultury udělí Státní cenu za literaturu… Tu posledně jmenovanou dostal před několika dny básník Ivan Wernisch. Nechal se slyšet, že je to absurdní, neboť on nikdy nebyl ve své poezii státotvorný. Nechávají se slyšet jiní, že je to absurdní, neboť on ji získal proto, že mu letos bylo sedmdesát a že je (asi i touto skutečností) dostatečně „potvrzený“. Ovšemže v cenách nespočívá to podstatné; ovšemže motivace k udělení každé ceny i výsledek volby podléhá tolika subjektivním hlediskům, že orientovat se v literatuře podle rozdaných cen by bylo úplně idiotské. Ale já jsem měl tentokrát docela radost.