0:00
0:00
Výběr z webu25. 11. 20123 minuty

Respekt.cz

Astronaut

Ženy jsou pracovitější

Naďa Straková, Pavel Vondra

Minulý týden si připomněl Mezinárodní den ukončení beztrestnosti (v páchání násilí na novinářích). Nejhorší případ se odehrál přesně před třemi lety v provincii Maguindanao na Filipínách, během kterého zemřelo 58 lidí, včetně 34 novinářů. Podle mezinárodního Výboru na ochranu novinářů (CPJ) jde o vůbec nejkrvavější incident od chvíle, co se násilí na novinářích monitoruje. S legendou filipínské investigativní novinařiny Marites Vitugovou jsme hovořili o výročí tohoto masakru, nebezpečí novinářského povolání na Filipínách a redakcích, kde mají ženy navrch.

↓ INZERCE

Jsou to už tři roky, co svět šokovala zpráva o masakru v provincii Maguindanao, kde útočníci přepadli v rámci předvolebního boje konvoj s příbuznými, spolupracovníky a právníky místního politika. Proces s předpokládanými pachateli postupuje vpřed velice pomalu. Dočkají se Filipínci potrestání viníků?

Tu kauzu sleduje mnoho novinářů i představitelů občanské společnosti. Náš trestněprávní justiční systém je ale velmi pomalý. Je potřeba ho zreformovat, pokud má mít výsledky a pokud se chceme zbavit kultury beztrestnosti, jež se na Filipínách v průběhu let vytvořila. Nevím, kdy se dočkáme potrestání viníků. Snad v příštích několika letech. Tak dlouho to bohužel zpravidla trvá. V průměru šest let.

Je smutně známým faktem, že Filipíny vykazují už řadu let jeden z nejvyšších počtů zabitých novinářů. Vy sama jste před lety dostala výhrůžky smrtí, když jste psala o nelegální těžbě dřeva a lidech, kteří z toho profitují…

Když jsem předloni napsala knihu o Nejvyšším soudu, dostávala jsem tři dny v kuse výhrůžné esemesky. Šla jsem tedy na policii, kde byli velmi milí a nabízeli mi tělesného strážce. To jsem odmítla, ale poprosila jsem je, aby mi pomohli zjistit odesílatele těch výhrůžek. Oni souhlasili, přestože to prý dělají jen v případech, jako jsou únosy. Dali mi tedy adresu, ovšem o majitelích toho domu jsme nic zjistit nedokázali. Přišla jsem ale na to, že v těsném sousedství žije osoba, kterou jsem v knize zmiňovala v nepříliš lichotivém světle. Možná to tedy byla ona. Po třech dnech však ty výhrůžky přestaly a já celou věc pustila z hlavy. Policisté mě jen požádali, ať nějakou dobu nechodím do práce pořád stejnou cestou, a dali mi ještě pár bezpečnostních instrukcí, pro všechny případy. 

Jednou z věcí, za které Filipíny naopak sklízejí chválu, je vysoká míra zapojení žen do veřejné sféry a ekonomiky. Podle žebříčku sestavovaného každoročně odborníky Světového ekonomického fóra jim celosvětově patří osmá příčka. Čím to?

Naše společnost je a vždy byla matriarchální. Dokonce i naši politici velmi lpí na svých matkách. Filipínské ženy toho hodně zvládnou taky proto, že mají oporu v tradičním systému pomocnic v domácnosti. V Americe to mají ženy mnohem těžší, pokud chtějí zvládat práci i děti. My takový problém díky rozvětveným rodinám a posluhovačkám nemáme. V tom je naše velké štěstí a právě téhle domácí pomoci bych to přičítala.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].