Deník FT přišel s dvěma odlišnými pohledy na Německo (oba jsou velmi zajímavé). Quentin Peel, který v Německu žije, nepochybuje, že Němci drží klíč k řešení krize, protože jen Německo může finančně garantovat přežití společné měny. Po Německu se ale chce politické vedení Evropy, to je však situace, která se Němcům vůbec nelíbí: chtějí být velkým Švýcarskem, prosperujícím a neutrálním, nikoli rozhodující evropskou mocností.
Poválečné Německo je jak obrovsky provinční, tak obrovsky oddané Evropě. Německý federální systém kontroluje vládu, drží ji zamčenou v systému pomalých a konsenzuálních koalic. Politice i byrokracii v Německu dominují právníci, kteří vášnivě věří v pravidla a respekt k právu. To celý vytváří mix kompromisů a nepružnosti. Různé nápady se vynořují z různých center moci, dokud nedojde k minimální shodě.
Německo se teprve učí být vůdcem, a než se to naučí, dokáže být i zmatené i necitlivé. Nápady ministra financí Schäubleho, aby Řecko odložilo dubnové volby nebo aby řecké ministerstvo financí řídil dosazený komisař z EU, jsou přesně z této líhně.
Gideon Rachman si všímá toho, že na jihu Evropy už prý dominuje „ošklivý Němec“, který táhne jiné národy do otroctví, strhává vlády a štěká na všechny strany rozkazy. Italský deník Il Giornale už srovnává eurokrizi s Osvětimí. Existují samozřejmě i& …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
