Mistr

Co má společného Henry James – klíčový americký prozaik druhé poloviny 19. století a autor brilantní psychologické studie Portrét dámy či hororu Utažení šroubu – se současným irským spisovatelem Colmem Tóibínem? Určitě témata jako život v exilu, složitost tvůrčího procesu a zachování vlastní identity a také postavy skrývající se před veřejností a snažící se své emoce udržet na uzdě. Tóibín přitom Jamesův vliv na vlastní tvorbu otevřeně přiznává a nedávno svému učiteli, který je sice čím dál méně čten, ale o to více uctíván, složil hold též v podobě románu, který právě vyšel i česky.

Mistr je pokusem o interpretační biografii uchopující šest let Jamesova života – od roku 1895, kdy londýnské publikum očarované komediemi Oscara Wildea vypískalo jeho drama Guy Domville, po jeho poslední setkání s bratrem Williamem, proslulým harvardským filozofem. Svého mistra důvěrně nazývá Henry a za účelem odhalení jeho osobních i tvůrčích tajemství si vypůjčuje jeho bohatě odstíněný slovník, aniž by se ovšem pouštěl do jamesovsky rozkošatěle komplikovaných souvětí. Od obecně známých faktů se přitom vzdaluje jen minimálně a kromě existujících biografií očividně nastudoval deníky, dopisy a díla celého „jamesovského klanu“ (zejména otce, výše zmíněného bratra a sestry Alice).

Připomeňme, že Tóibín je také otevřeně homosexuální literární kritik, který tvrdí, že v temných dobách, kdy homosexualita neměla jméno, psalo mnoho takto orientovaných autorů kódem. Jejich život v sobě obsahoval mlčení a strach, což se pak odrazilo v zobrazení úzkostmi zmítaných protagonistů, kteří nic nemohli brát jako danou věc. Proto lze podle Tóibína – jakož i podle extrémních amerických akademiků ze sféry gay studies – vnímat prizmatem skryté homosexuality třeba i dílo Franze Kafky.

Asi tedy nepřekvapí, že v obdobných intencích chápe též Jamese a Jamesovu tvorbu, aniž by ovšem tvrdil, že jeho úhel pohledu je jediný správný či možný. Koneckonců také jeho milostná scéna mezi mladým Jamesem a jeho přítelem Oliverem Wendellem Holmesem – později členem amerického Nejvyššího soudu, která tolik fascinovala recenzenty na obou stranách Atlantiku – je záměrně nedořečená. Ano, Kaplanova biografie Představivost génia dokazuje, že tito dva mladíci spolu jednoho léta na jednu noc sdíleli pokoj, do něhož nás zavádí i Tóibín. Na rozdíl od biografie Sheldona M. Novicka Mladý mistr se nám však nepodsouvá, že mezi nimi k něčemu došlo. Pouze se naznačuje, že na tak malém prostoru a v intimních chvílích svlékání a mytí visely ve vzduchu rozpaky a napětí, a jistěže také frustrace a touhy.

Navíc se zdá, že Tóibín připouští, že tyto frustrace a touhy mohou mít kořeny též v puritánském dědictví, které silně poznamenalo zejména dobové novoanglické vyšší střední třídy (viz kupříkladu výjev, kdy Henryho otec pozoruje „lačně“ a „rozechvěle“ koupající se ženu, přičemž jeho syn musí předstírat, že si ničeho a nikoho nevšiml). Nebo že se Henry James prostě rozhodl rezignovat na jakékoli fyzické nebo hlubší pouto s osobou jakéhokoli pohlaví (viz jeho dodnes ne zcela objasněný vztah s prozaičkou Constance Fenimore Woolsonovou, patrně jeho nejdůvěrnější přítelkyní, která roku 1894 spáchala v Benátkách – a osamělá – sebevraždu). A že tak učinil právě proto, aby mohl naplno psát.

Ať už to bylo jakkoli, výsledkem jsou Jamesova díla točící se kolem promarněné příležitosti, nedostatku vášně nebo špatné volby. Díla, v nichž podle Tóibína James sice nevyjádřil své homoerotické touhy, ale poukázal na škodu, která se napáchá tím, že se nevyjádří: na pusto a prázdno, které takové potlačení přirozenosti v životě zanechá. Zůstane jen čirý chlad, k němuž se odsoudil třeba protagonista Jamesovy novely Šelma v džungli.

Prožil však nenaplněný život čirého chladu i samotný James? Tady už Tóibín až tak přímočarý není. Vezměme si Jamesovo citově vypjaté dílo čítající hodně přes sto titulů. Není snad zachycení i nevyslovených či potlačených citů vrcholně citovou záležitostí? Jako by se Tóibínovi nakonec a naštěstí jeho vlastní úzce zaměřený argument o skryté homosexualitě vymkl z rukou. To jen dokazuje, že na rozdíl od teoretických studií vynášejících kategorické soudy nechává žánr interpretační biografie větší prostor nejednoznačnostem a tajemstvím lidského srdce. A mnohem rafinovaněji také vypovídá o životě a díle mistrů.

Autorka je amerikanistka.

Colm Tóibín: Mistr
Přeložila Daniela Theinová, Mladá fronta, 344 stran