Spojuje břehy, které se na české scéně zdají být dlouhodobě nepřemostitelné: žánrové, generační i ty, jež vznikly v důsledku změny doby a režimu. A daří se mu to s velkou elegancí.
Už od poloviny osmdesátých let umí Jan Burian vyměnit polohu písničkáře s klavírem za experimentátora se syntezátory a novými zvuky, což pravověrné folkové publikum těžce nese. I to je jeden z důvodů, proč jednašedesátiletý Burian v minulých týdnech vydal dvojalbum Zpěvy u klavíru, jehož první část obsahuje kompletní akustickou verzi loňské syntetické desky Jak zestárnout.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
