Cesta na vrchol
Vztah pravice k plánování budoucnosti se od Klausových časů výrazně změnil, k dokonalosti ale ještě něco chybí
Pokud se dnes někdo pídí po tom, která osoba je ve vládě Petra Nečase kompetentní mluvit o strategických plánech na modernizaci českého státu, dostane se do sekretariátu Martina Tlapy. Kromě volně poletující andulky tam návštěvníka čeká přijetí, jež si příliš nezadá třeba s návštěvami u skandinávských popularizátorů progresivních západních konceptů vládnutí. I náměstek státního tajemníka pro evropské záležitosti Tlapa mluví o nutnosti zkoumat a přebírat zkušenosti z ciziny, o potřebě společenského konsenzu při promýšlení plánů do budoucna, o otevřenosti vůči občanům a prosazování hesla „stát jako služba“. Místo slova „plán“ se v kanceláři s andulkou používá módnější „strategie“, to ale není podstatné. Pojetí těchto strategií se podobá těm nejlepším materiálům, které v tomto duchu v Evropě vznikají. Překvapí detaily, rozsahem, odkazy na zahraniční příklady, neideologičností, promýšlením práce až do roku 2020. Ačkoli při bližším pohledu se ukazuje, že optimismus je i tady třeba trochu krotit.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc