Anketa: Nedávno informovala česká média o případu dívky probuzené z rok trvajícího kómatu. Jak se čeští lékaři rozhodují, kdy a jak dlouho ponechat člověka ve vegetativním stavu? Mění se v moderní medicíně názor na to, jak dlouho by se měli tito pacienti udržovat při životě?

Marek Vácha
přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK

Pacienti ve vegetativním stavu (PVS) nenaplňují kritéria mozkové smrti, neboť mají vyvolatelné reflexy, spontánně dýchají a v různém stupni reagují na vnější podněty. Stav může být chronický a ireverzibilní, nebo se může zlepšovat až do ustáleného defektního stavu, či se může upravit zcela. Jednoznačné stanovení prognózy je velmi obtížné, ne-li nemožné. Z pohledu lékařské etiky panuje všeobecná shoda, že pacient ve vegetativním stavu je lidskou osobou. Obecné pravidlo říká, že pacientovi nejsme vždy a všude povinni „cure“, léčbou, že jsme mu ale vždy povinni „care“, péčí, tedy zavodňováním a vyživováním organismu. Pacienti v našich nemocnicích jsou buď živí, nebo mrtví, a pokud jsou pacienti živí, jako v případě PVS, je třeba se o ně starat jako o každého jiného pacienta.