Věk osamění

Eda Wilsona mám velmi rád, čtu od něj snad úplně všechno, co kdy napsal, je to jedna z vůdčích postav evoluční biologie současnosti. Wilson je často politicky nekorektní, velmi jižanský, velmi inteligentní a velmi neortodoxní ateista. V roce 1975 napsal Sociobiologii, učebnici, kterou založil obor a v níž nevinně navrhuje, aby se filozofické a sociologické fakulty konečně staly podkatedrami kateder biologie, vždyť vše, co člověk dělá, umění, filozofie i náboženství, se nakonec nějak dá vysvětlit biologií. Není třeba dodávat, že filozofové a sociologové se pak cítili trochu dotčeni. Majitelům tabletů velmi doporučuji si zdarma stáhnout jeho Life on Earth (Život na zemi), což je směr, jakým se pravděpodobně vydají učebnice biologie příštích let. Wilson je hodně silný ateista, je znám jeho výrok, že člověk není nic než způsob, jakým DNA vytváří víc DNA, etika je iluze, kterou nám podstrčily naše geny, aby nás přinutily kooperovat, náboženství Wilson vysvětluje jako materialistický fenomén vzniklý přirozeným výběrem a uvádí další, filozoficky mnohdy velmi naivní myšlenky, jimiž si proti sobě spolehlivě popudil kdekoho.

Ale o to nejde. V jedné ze svých posledních knížek první dekády 21. století, The Creation, s podtitulem Výzva k záchraně života na Zemi, se Wilson obrací ke všem lidem…