Zážitek iluzorních obrazů za volantem

Jel jsem autem na jih. Podél silnice se míhaly obří billboardy, jež mi čím dál úporněji vnucovaly myšlenku, že jsem za volantem usnul a to, co vidím, se mi jen zdá. Ten snový svět totiž fungoval podle zcela jiných pravidel než svět, který by se dal označit jako svět aktuální či přirozený.

Zatímco v našem světě platí, že doporučení má sílu především díky tomu, kdo – tedy která osobnost či instituce – doporučuje, ve snovém světě, jenž se zjevně připravoval na nějaké volby, radili anonymové. Autorita osobnosti chyběla tím spíš, že samotná sdělení byla neuvěřitelně banální. Jeden se svěřoval, že dá hlas Zemanovcům, druhý zas hlásal, že volí pravici. Kdo to říká a co ho či ji k takovému rozhodnutí vede, se dočíst nešlo. Zatímco v přirozeném světě platí, že když už platím za reklamu, tak chci něco sdělit, ve snovém světě se platilo za vyprázdněná slova. Začal jsem být zvědavý, zda časem narazím i na pole s kukuřicí, kde bude honosná farmářova reklama: Volím kukuřici. Následovaly ale plakáty jiné, plné radostných tváří uchazečů o mandát, jenže zase s minimem slovních sdělení. Že by ve snové zemi věřili, že politik vyzařuje dobro a užitečnost svého poslání už jen svým vyobrazením, jako bohorodička na ikoně?

Na brzdu jsem dupnul ve chvíli, kdy jsem spatřil billboard inzerující…