Umění bez umělců

Když začala Lenka Klodová těsně po revoluci studovat Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, k zápisu místo ní musel jít její manžel, protože byla zrovna v porodnici s prvním dítětem. Se spolužáky ze sochařského ateliéru se znala první semestry jen na dálku a těžce hledala, jak skloubit energii věnovanou založené rodině s tím, co se od ní požadovalo na škole. Klauzuru Zlaté děti, v níž do galerie přivedla dva potomky oblečené do třpytivých oblečků a nechala je tam řádit, musela opakovat, protože to pedagogům nepřišlo k věci.