Babiš versus Sobotka

V Česku už bylo popsáno hodně papíru o tom, že nelze spojit vlastnictví médií a aktivní politiku. Jedno má kontrolovat druhé, je nutné udržovat sice korektní, nicméně neustálé napětí, odstup. Když Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra a Rádio Impuls, bylo zřejmé, že máme zaděláno na velké problémy. Že ty problémy ale budou až tak velké a přijdou takhle rychle, to asi čekal málokdo. A podobné je to při střetu zájmů, kdy na krocích vlády s Babišovou účastí může slušně vydělat firma, kterou tentýž Babiš vlastní.

Co je dobré pro Agrofert

Parlamentní volby vnesly do české politiky rozměr, který jsme do té doby v takové míře nezažili. Volby téměř vyhrál jeden z největších tuzemských podnikatelů a vlastník nejvlivnějších médií. Vůle voličů je svatá a výsledek hlasování nelze rozporovat. Jiná podoba vlády neměla šanci na existenci, takže i vznik koalice dával logiku. Jenže to neznamená, že se máme se vším smířit a přestat o viditelných problémech mluvit.

Nutno říci předem, že Babiš se v mnoha ohledech chová jako profesionál, i jeho kritici mu spíše vyčítají minulost než přítomnost, což ukazuje, že politických chyb se dosud moc nedopustil. Navíc do politiky přivedl řadu zajímavých lidí, kteří nevypadají jako loutky, takže aspoň zatím se nedá tvrdit, že by mu šlo čistě o osobní prospěch.

Přesto se zdá, že nám zadělává na ještě větší problémy, než které nám přinášeli politici, jež tak kritizoval a chtěl smést z politické scény. Na jeden upozornila členka výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová, když Babiše kritizovala za střet zájmů. Na mysli měla zejména aktivity jeho chemicko-potravinářského gigantu Agrofert. Konflikt zájmů se ukázal například minulý týden, kdy vláda schválila znovuzavedení zelené nafty, což znamená, že se zemědělcům bude vracet část spotřební daně. A to pochopitelně pomůže Babišovu podnikání.

Je to problém, když pro to hlasovala celá vláda? Ano, je. Problém politiky je, když narůstají pochybnosti o motivech jednotlivých rozhodnutí. Když Sobotka v reakci na Grässleovou prohlásil, že také u Babiše vidí konflikt zájmů, ministr financí se razantně ohradil a prohlásil v nejčistším populistickém tónu: „Já bych nikdy do politiky nešel, pokud by politici, včetně pana Sobotky, řídili tuto zemi řádně a nekradli moje daně.“

Střety zájmů

Pár dní nato se v nejčtenějším seriózním deníku MF DNES, jejž vlastní Andrej Babiš, objevila série článků o privatizaci OKD a roli Bohuslava Sobotky v ní. Podle článků měl tehdejší ministr financí pomáhat Zdeňku Bakalovi (mimo jiné vlastník Respektu), aby se dostal levněji k černouhelným dolům. Dva dny po sobě měla Babišova MFD palcové titulky týkající se premiéra. Ten páteční zněl „OKD: policie šla i po Sobotkovi. Neúspěšně“. Premiér se tak dostává pod silný tlak a cokoli nyní bude kritizovat na ministrovi financí, bude vypadat jako trapná vendeta. Pro Babiše je to tedy ideální situace, navíc před evropskými volbami, kde kandiduje také jeho hnutí ANO.

Tato souhra se zřejmě zdála jako nepříjemná i šéfredaktorce MFD Sabině Slonkové, která, ačkoli to jinak nedělá, napsala komentář, kde vysvětluje okolnosti vzniku série textů. Podle ní má veřejnost o premiérovi vědět, „jak je vlivný, jak majetný, s jakou minulostí a zda nemá slabé místo“. Problém je, že po tom samém nepátrá u Andreje Babiše (ale pochopitelně tu je naděje, že už na tom pracují). Ještě větší problém však je, že ačkoli informace zjištěné novinami nejsou nijak převratné, šéfredaktorka už rozebírá, jestli by Sobotka neměl rezignovat. Těžko si vybavit podobnou situaci, kdy redakce tak moc tlačila na pilu.

Psaní o starých kauzách je třeba ocenit. A vztahy Bohuslava Sobotky se Zdeňkem Bakalou, jež se utužovaly přes jejich společného známého Radka Pokorného, rozhodně stojí za pozornost (ostatně proto se jim věnovala drtivá většina českých médií). Nicméně jsme zase zpátky u střetu zájmů Babiše a jeho médií.

Když minulý týden Lidové noviny (vlastní je rovněž Babiš) napsaly o tom, že Jan Fischer získal post v Evropské bance pro obnovu a rozvoj, komentovaly to slovy, že „nikdo neuvěří“, že to není trafika. Ano, žijeme ve společnosti, kde je základem nedůvěra, a nikoli důvěra. Pro celou mediální scénu je velmi nepříjemné, když veřejným prostorem znějí slova premiéra Sobotky a dalších, že MFD pouze slouží zájmům svého majitele. Taková situace narušuje již tak oslabenou důvěryhodnost českých médií.

Bohužel na politické scéně se střety zájmů spíše množí. Například lídr ANO do eurovoleb Pavel Telička pomáhá firmě NWR (v níž je podílníkem Zdeněk Bakala) při jednání s vládou, kde zároveň působí jeho strana. To je nepřijatelné, protože i Telička si musí vybrat roli: Chce zastupovat zájmy veřejnosti, či Zdeňka Bakaly? (Těsně před uzávěrkou Respektu Telička oznámil, že z NWR zřejmě odejde.)

Nic nekončí

Jedno je jasné, Andrej Babiš politiku neopustí - a stejně tak neopustí svá média a ani Agrofert. Fakt, že se s tím budeme muset naučit žít, nesmí znamenat, že se s tím smíříme. Přesněji řečeno, že nebudeme hledat cesty, jak této nebezpečné koncentraci čelit. A pokud si Sobotka uvědomuje, že je Babiš ve vážném střetu zájmů, neměl by o tom jen planě mluvit, ale měl by proti tomu něco udělat. Například zavedením přísnějších pravidel, která by omezila takové soustředění moci do rukou jednoho člověka.