Proč žádná česká televize nevysílá politickou satiru?

Ačkoli se zdá, že si z politiků utahujeme pořád, už hodně dlouho v Česku nevznikl pravidelný pořad politické satiry. Během posledního čtvrtstoletí se tento žánr zdiskreditoval tolika způsoby, až přestalo být možné se mu smát. A do této situace vstupuje nový, zatím relativně malý fenomén Kancelář Blaník – seriál sedmiminutových satirických miniatur na internetové televizi Stream.cz.

Pojednává o dobře utajeném lobbistovi, který přes svůj mobil hýbe celou českou politickou scénou, ale zároveň pořád musí poslouchat maminku. Text Kamila Fily o tomto seriálu najdete v novém Respektu pod titulkem Blaničtí rytíři politické satiry. Anketní otázka zní, proč tento nebo podobný pořad nevysílá některá z klasických českých stanic: 

ČESTMÍR KOPECKÝ

televizní a filmový producent

1. Současné televize jsou orientovány na okamžitou sledovanost. Tu laciněji a s jistotou dosáhnou jinými formáty. Nejsou ochotny pěstovat pořad delší dobu. 2. Jsou závislé na politicích. Buď téměř přímo, nebo přes kapitál, který si zadává reklamu. Koneckonců to je i problém dalších formátů, například spotřebitelských magazínů. Nikdo si nechce pálit prsty. 3. Společnost už se politikům tolik nesměje. Smiřuje se s prohrou. Spíš je nenávidí. Politická satira není velké téma, v televizi je to výhradně zábava. Nová generace (spojená s jinými médii) ji spíš používá jako zbraň, třeba Žít Brno.

FERO FENIČ

režisér a producent

Především chybí vůle takový pořad vytvářet. Vysílateli by přinesla neúměrnou zátěž, větší náklady a přitom nižší sledovanost než telenovely. Je pracná a spojená jen s problémy a kritikou ze všech stran. Také je těžké objevit a vychovat autory, protože tady není větší zkušenost. A najít dramaturga a producenta, kteří by takový pořad od základů vybudovali, prosadili, s kamennou trpělivostí vedli a garantováním svobodného prostoru strhli tvůrce ke spolupráci. Poté je i sebe uchránili před všemi vlivy, výtkami a tlaky. Při stavu našich soudů to znamená také neustálé právní ujasňování, co je satira. Nedivím se, že se do toho české televize ani talentovaní tvůrci nehrnou. Když jsem v porevolučním nadšení vydupal ze země Českou sodu a vše výše uvedené byl schopen nést, zaplavila nás kritika i v těch médiích, která jinak byla k tvorbě mého studia vstřícná. Dokonce dodnes se kvůli České sodě ještě objevují na mě žaloby.

LADISLAV VESELÝ

manažer produktového týmu Seznam.cz

Slyšel jsem, že v tom má prsty nějaký ten Tonda Blaník… Když totiž někdo něco nedělá, má to jediný důvod: nechce. Politickou satiru pohřbil korporátní egregor, motivace šéfů i nevíra v publikum. Divákům to naštěstí může být jedno, na internetu si ji najdou. Autoři jsou, my platíme, sledovanost roste, baví nás to. Děláme to, co by masová média dělat měla. Přál bych si, aby si to uvědomili i v terestriálních kuloárech.

BOHDAN BLÁHOVEC

kameraman, scenárista a režisér

Důvody jsou možná dvojí. Tím prvním je bezpochyby strach, že oproti devadesátým letům, kdy bylo možné dělat velmi svobodnou a nekompromisní satiru à la Česká soda, se okovy mediálního prostoru utáhly a televize se zkrátka bojí kontroverze a s ní spojených žalob. Druhou věcí je mé překvapení, že nikdo vlastně politickou satiru neiniciuje, a vede mě i k lehce humorné glose: Při pohledu na takřka všechny letošní spoty pro volby do EP jsem nabyl dojmu, že politickou satiru u nás ani nemá cenu dělat, protože politická reklama je jí velmi podobná. Originál je tak absurdní a bizarní, že je obtížné ho parodovat, protože je sám o sobě vtipem. Do této kategorie spadá celé politické spektrum – je jedno, jestli je to „Sex v práci“ na půdě Obecního domu, Ondřej Liška v krabici mezi šťastnými obyvateli Evropy nebo Jana Volfová v burce.

MARKÉTA DAEMS

programová ředitelka TV Barrandov

Vytvářet v Česku politickou satiru je velmi obtížná disciplína, neboť jakýkoli scénář je vzápětí překonán politickou realitou. Kdyby někdo před třemi lety napsal humorný příběh o politikovi, který ministerstvo financí zařadil do portfolia svého holdingu, sesypala by se na něj kritika, že to přehání, protože i satira musí vycházet z reality. Hodnocení od paní Spáčilové maximálně patnáct procent. No a teď? Teď už by byla součástí takového satirického scénáře i paní Spáčilová a deník, v němž pracuje. A pak si zkuste v Česku objednat scénář se zadáním politická satira…

MILAN FRIDRICH

programový ředitel ČT

Možná nyní v televizi neběží, ale to se změní. ČT dala za poslední dva roky do vysílání odvážné a originální pořady v různých žánrech, které v její nabídce do té doby chyběly. V komediální oblasti Čtvrtou hvězdu, v detektivce Cirkus Bukowsky, Případy 1. oddělení nebo Clonu, v historické dramatice například České století. Všechny tyto projekty jsou výjimečné a neopakují jen to, co v minulosti existovalo. Dobrá satira je náročná, připravuje se dlouho a také ji nelze dělat opakováním kdysi úspěšných formátů. Snažíme se proto přijít s něčím novým. Už na podzim představíme dvanáctidílný pořad Pečený sněhulák. Není to sice pouze politická satira, nicméně ani politika nezůstává stranou. Jde o skeče vznikající pod dohledem Jakuba Koháka a inspirují se třeba podobou Malé Velké Británie. ČT chce politickou satiru, která není jen variací na Českou sodu, ale opět má punc odvahy a originality.

LUKÁŠ ZÁHOŘ

šéfproducent internetové televize Stream.cz

Stream.cz je internetová televize s vlastní specifickou tvorbou. Naše redakce spolu s jednotlivými tvářemi pořadů vytváří takový obsah, který má bavit, poučit i ukázat pravé podstaty věcí. Ke stálicím, jež vysíláme už několik let – jako jsou Slavné dny připravované Pavlem Zunou, spotřebitelský pořad A Dost! Jana Tuny nebo pořady Romana Vaňka –, přidáváme zhruba každého půl roku nové pořady. Letos na jaře jsme se rozhodli vyzkoušet něco zcela nového: politický sitcom Blaník. Jsme rádi, že jeho tvůrci se obrátili právě na nás, poté co jim klasická televize naznačila, že by možná museli obsah upravovat. Na Stream.cz důsledně dáváme autorům prostor a svobodu slova. Stojíme za tím, co produkujeme. Politický sitcom ze své podstaty nesnese cenzuru a já jsem rád, že jsme dostali důvěru od jeho autorů. Také mě těší kvalita každého dílu i to, že si každý z nich našel cestu k více než sto tisícům diváků. Vsadili jsme na dobrou kartu.