Hra doopravdy

Hlavní proud současné české prózy lze bez velkých rozpaků přirovnat k europivům. Bez pohledu na značku (autorské jméno) jsou tato piva/díla takřka k nerozlišení. Europivo se vypít dá a nevyžaduje pražádnou péči; zážitek, slast či aspoň pocit jedinečné chuti ale neposkytne. Obdobně i současné romány jsou napsány, aby se dobře četly, snadno se adaptovaly do filmových příběhů a v ideálním případě také do překladových vydání. Se čtenářem však nezatřesou a po měsíci si pamatujeme jen to, že jsme knihu četli.