Dopisy

TEN, KTERÝ UMÍ ZAVAŘIT

RESPEKT 47/2014

Ve sloupku se Petr A. Bílek, literární vědec, obouvá do prezidenta Zemana. Prezident totiž svoji vulgaritu omlouvá předmluvou k Dobrému vojáku Švejkovi, kde „Hašek říká, že jen pokrytec se brání používání vulgárních slov“. Petr Bílek konstatuje, že Haškův román nemá předmluvu, ale Úvod a tam o tom nic není. Pravda je, že první díl Švejka má Doslov, jehož první polovina věnovaná vulgaritě Palivcových výroků odpovídá prezidentově výmluvě. Kdyby to ovšem autor sloupku uvedl, vypadal by jako hnidopich. V debatě přece není vyžadována přesnost citace jako v odborné práci. To nemění nic na nejapnosti prezidentovy výmluvy. Palivec je v románu vykreslen jako primitiv, který se bez vulgarit neumí pořádně vyjádřit – to přece není úroveň, již by měl mít český prezident. Navíc „historicky první zvolený přímou volbou“, jak pořád dokola slyšíme.

Ivan Sklenář, Praha

KONEC STRACHU

RESPEKT 46/2014

Vážený pane šéfredaktore, nemám ve zvyku psát autorům ohlasy jejich textů ani redaktorům chvály na jejich časopis, ale protože jsem 12. listopadu v Praze na jakési veřejné diskusi, a nemohu tedy přijít na vaši besedu v Kongresovém sále brněnské Husy na provázku a povědět, co mám na srdci, chci vám touto cestou vřele poděkovat za váš esej v čísle 46 a za to, jak Respekt spolu se svými lidmi vedete. V době, kterou považuji za soumračnou, aniž vylučuji, že může zase začít svítat, je Respekt už teď součástí tohoto svítání, důkazem, že svítání má z čeho se napájet.

Milan Uhde

MINULÝ TÝDEN

RESPEKT 45/2014

Rád a vždy do detailu čtu vaši rubriku Minulý týden. Doufám, že se neurazíte, když vás upozorním, že v textu v čísle 45 je drobná chyba. Ve větě o Nicholasi Wintonovi stojí: „v roce 1939 při pobytu v okupované Praze“. Nicholas Winton okupaci v Praze nezažil. Svou práci ve prospěch Britského výboru pro uprchlíky z Československa začal po příletu do Prahy v prosinci 1938, ale ještě před nacistickou okupací se vrátil do Londýna, kde tuto práci organizoval na britské straně, což znamenalo shánět hostitelské rodiny pro děti a 50 liber za vízum pro každé z nich. Zažil tedy v Praze jen takzvanou druhou republiku, ne německou okupaci. Až na první transport pak ovšem děti odjížděly už z Protektorátu Čechy a Morava. Wintonova činnost a její širší souvislosti jsou dobře popsány na stránce http://www.wikiwand.com/cs/Nicholas_Winton.

Dr. Petr Janeček

MÝTUS LIBUŠE RUDINSKÉ

RESPEKT 45/2014

Premiéra kontroverzního filmu Libuše Rudinské Pavel Wonka se zavazuje v pátek 14. listopadu v kinu Lucerna byla „nejzajímavější“ tím, co proběhlo v sále po promítání. Na režisérku se sesypaly osobní urážky a obvinění za všechny možné zločiny a přečiny – za očerňování mučedníka, za její vlastní spolupráci s estébáky při přípravě filmu,  za to, že nemá ani tušení, co to byl bolševický režim atd. atd.

Na premiéře byl také signatář Charty 77 Dr. Milan Jirout, který s Wonkou seděl v roce 1986 měsíc ve vazební věznici v Hradci Králové a ve filmu o něm podal velmi negativní svědectví. Při rozvášněných výpadech na režisérku se snažil jednoho útočníka slovně přimět k civilizovanějšímu projevu, ale skoro za to byl fyzicky napaden. Na závěr přečetl známý aktivista Jan Šinágl prohlášení bratra Pavla Wonky Jiřího, že na Rudinskou podává trestní oznámení. O tom, že v letech 1974 –1985 byl Jiří Wonka členem Komunistické strany Československa, se samozřejmě nezmínil.

Je smutné, že odkaz disidentů často brání fanatičtí komunistobijci, kteří jsou zrcadlovou kopií fanatiků bolševických. Představovala jsem si, že by na promítání byl můj přítel Rudolf Battěk, jehož zásluhy v protikomunistickém zápase snad nikdy nikdo nebral v pochybnost. Možná by měl vůči filmu nějaké výhrady, ale vím, že by je formuloval moudře, s nadhledem a pochopením.  

Jiřina Rybáčková