O paměti

I když poněkud jinak, než jak se s ní v posledních dnech a týdnech zachází a než by rádi slyšeli studenti, za nimiž chodím. Či jak si z ní uplácává své fantazmagorické knedlíky prezident a ostatní mu přizvukují, vyučeni zápočty z marx-leninismu či večerní univerzitou též zvanou VUML , zvlášť pokud jde o dialektiku. Na sklonku onoho slavného data, během jehož oslav se dokonce házela i vejce, se hlavně mladí veselili po celé zemi. Do toho vedli řeči politici a prsili se, jak skvělou na tom mají zásluhu i oni. Ale opravdu skvělí byli jen čtyři – prezidenti Gauck, Komorowski, Áder a Kiska – a dostalo se jim, na rozdíl od toho pátého, patřičné úcty, přestože jsou jiné krve než my. V Národním divadle se pak večer souběžně s časem dalších veselostí probudila paměť ve vší síle, velikosti a potřebnosti, aby – když nic jiného – znovu připomněla, čím vším ony veselosti v ulicích a nakonec i negramotná volba prezidenta musely být vykoupeny, abychom to mohli nazývat svobodou.