V čem spočívá kouzlo úspěchu trenéra Pavla Vrby?

Petr Honzejk: Pan Mádl říkal, že umí všechny hráče vyladit na 150 procent. Petra Čecha tedy asi zhruba jen na 60, ale v zásadě je to asi ono.

Luděk Mádl: Jeho plzeňské angažmá ukázalo, že zná cestu k úspěchu nejen na české, ale taky mezinárodní scéně. Ovládá tedy know-how moderního fotbalu, umí se prosadit týmovým pojetím, tedy i bez hvězd s mimořádnými individuálními schopnostmi. O úspěchy Plzně v Lize mistrů může opřít své sebevědomí. Hráči v národním týmu, zklamaní neúspěchem v minulém cyklu s Michalem Bílkem, cítí, že s Vrbou (a novým formátem kvalifikace) přichází větší šance na úspěch; hovoří otevřeně o tom, že jeho taktické přípravy jsou propracovanější, kvalitnější.

No a v prvním kvalifikačním duelu s Nizozemskem měli i kapku štěstí. Jednak v tom ohledu, že bezprostředně po MS potkala úspěšné Nizozemce jistá kocovina, a navíc změna trenéra, který začal čarovat s rozestavením a rozhodil je ještě víc. A na vlnách euforie už se pak Vrbova mašina posadila na ty správné koleje: tým si věří, a to je základní předpoklad úspěchu. Po herní stránce jde průběžně pořád nahoru. Je skoro škoda, že teď na podzim už kvalifikace nepokračuje, až zase dvěma jarními zápasy.

Petr Honzejk: Takže po tomto Luďkově vstupu bychom mohli přestřelku asi ukončit. Na slyšenou při dalších sportovních přenosech!

Marek Švehla: Know-how moderního fotbalu, týmové pojetí… To snad umí kdekdo. Není tam něco víc?

Erik Tabery: Jako divák amatér vidím rozdíl v nadšení trenéra, který má výhodu, že mu lidé důvěřují.

Jindřich Šídlo: No taky máme upřímně řečeno dost kliku. Ze čtyř zápasů jsme dva vyhráli 2:1 po vlastních gólech soupeře, v Turecku nám odpustili jasnou penaltu… Ne že by ten tým nehrál mnohem líp než pod Bílkem, ale mít jen o něco míň štěstí, výsledky mohly být úplně stejné.

Robert Břešťan: Trenér Straka hráčům ordinoval tataráček a housky s česnekem a olivovým olejem. Tipuji, že trenér Vrba má nejméně hopsinkovou šťávu!

Erik Tabery: Já mám radost hlavně z toho, že hrajeme hezčí fotbal. Pak je mi i jedno, když prohrajeme.

Petr Honzejk: Jako divák amatér musím konstatovat, že mně se ten fotbal taky líbí. Je dělaný chytře, s nadšením, sebevědomě, což je nejlepší způsob, jak jít štěstíčku naproti, no ne?

Jindřich Šídlo: Eriku, já tě chápu… U Chelsea to je zase tak, že se na to nedá koukat, ale vyhrává se. Tak si užiješ obojí. Ale co my ostatní?

Erik Tabery: No, Jindřichu, možná vám budeme muset dát Čecha, abyste byli aspoň v půlce tabulky, takže raději pšššt.

Jindřich Šídlo: Nerad bych se znovu dostal k protiruským sankcím, po nichž s Abramovičem pofičíte do druhé ligy. Abych se vrátil k tématu: vlastně mě trochu děsí jen dvě věci, věk Rosického, který v Arsenalu zjevně dohrál, a forma Čecha, který chytá jednou za dva měsíce. Nikdo jiný vlastně nehraje v aspoň nadprůměrném evropském týmu. Zatím.

Luděk Mádl: Know-how moderního fotbalu nemá kdekdo, v Česku pět lidí maximálně. A v rovině realizace mezi nimi Vrba dramaticky vyniká.

Tomáš Lindner: Kdysi jsem o Vrbovi mluvil s několika dalšími trenéry (Malura, Bokša, Lička, Komňacký, Janoušek) a všichni hrozně chválili jeho odbornost i charakter; přáli mu. Přišlo mi, že jsou frustrovaní z fotbalových bossů, kteří trenéry považují trochu za zbytečné, snadno vyměnitelné panáky sedící na lavičce. Ti trenéři byli rádi, že Vrbovy úspěchy (k nimž je nutný čas na kontinuální práci) zase vrátí respekt všem kvalitním trenérům a jejich know-how. Ona je totiž už jen při srovnání krátkých rozhovorů z tiskovek, které tiskne iDNES, vidět obrovská propast mezi Radou a Bílkem na jedné a Vrbou na druhé straně. U Vrby je hned jasnější, co dělá a proč, jak o týmu a hře přemýšlí atd. U Rady a Bílka to byly samé fráze; a obávám se, že příčinou nebyly rétorické nedostatky – prostě neměli co říct.

Tomáš Lindner: Ale co je tedy Vrbův trik? Tehdy mi hráči Plzně a ti zmínění trenéři řekli tři věci (teď si nepamatuju, co říkal sám Vrba): 1. Hraje a trénuje tak, že to hráčům vrací velkou, skoro dětskou radost ze hry. To prý už dělal jako trenér mládeže v Ostravě – méně se věnoval cvičením v posilovně, více hře s míčem. 2. Víc času než jiní trenéři, s nimiž jsem mluvil, věnuje přípravě u videa před zápasem. Zvlášť na každého soupeře, kterého má dobře prostudovaného. 3. Na rozdíl od některých dalších odborně zdatných trenérů dokáže hráčům vysvětlit, co po nich chce. Rozumějí mu. Ale musí v tom být ještě něco víc. Co?

Petr Honzejk: Proč by v tom mělo být něco víc? Dělá dobře a rád svou práci a přenáší to na tým. Navíc umí komunikovat navenek, takže ho mají novináři i fanoušci rádi, což vytváří příjemnou atmosféru, která se zpětně zúročuje ve výsledcích. To všechno přece jsou výstupy dobrého manažera – nejen fotbalového, ale ve vší obecnosti. Nebo to fakt chce ještě klobouk kouzelníka Pokustona?

Luděk Mádl: Má svůj herní systém, který mu fungoval v Žilině a posléze i v Plzni. Vybere si pro něj hráče… rychlostní typy a doprostřed někoho s kvalitní rozehrávkou… ví, co chce hrát – a umí to těm hráčům vysvětlit… ofenzivní model, všechno v pohybu, s náběhy několika hráčů zároveň, což se soupeři špatně brání, protože neví, koho si má hlídat dřív… S Plzní s tím prorazil i na mezinárodní scéně… do reprezentace může čerpat hráče odtamtud, které si vlastně už sám připravil… a navíc mezitím najela na podobné koleje i Sparta, takže ani hráči z Letné na něj nekoukají jako zjara, co to po nich chce. No a uprostřed je Rosický, který je na rozdíl od Horvátha stále schopen i rychlého pohybu. A jak zkraje přišel až nečekaný úspěch, tak tomu ten tým sám začal věřit a chytil „ajfr“.