0:00
0:00
Dopisy7. 12. 20144 minuty

Dopisy

Astronaut

DIVOKÁ VOLNOST

RESPEKT 48/2014

Že turisté mohou sdílet stejné oblasti jako divoká zvířata, je při současné hustotě osídlení a ohleduplnosti turistů iluzorní. Důsledkem bude pravděpodobně zmenšení teritorií a praktické zamezení dalšímu rozšiřování chráněných organismů. Jedná se vlastně o obrácenou logiku organizace chráněného území – současný model vytváří místa, kam se můžou rostliny a zvířata šířit a tím snáze přežít, zatímco nový model by pouze chránil stávající, zmenšující se oblasti jejich aktuálního výskytu. Výše uvedené je, podle mého názoru, důvodem existence národních parků v současné podobě, nikoli, jak autor vtipně poznamenává, možnost, že Jiřina Švorcová spadne do močálu. Proto také není národním parkem „každý kus divoce rostoucího lesa“.

↓ INZERCE

Dále pak autor zcela pomíjí stávající stupně ochrany přírody v ČR, které umožňují na jedné straně nerušené procházky zachovalou přírodou a na straně druhé se snaží zachovat omezenou plochu jejímu přirozenému vývoji a s vyšším stupněm ochrany. Proč by tedy měly být už tak malé plochy národního parku omezeny a segmentovány? V Respektu bych spíše ocenil článek na toto téma více založený na faktech.

                        Ing. Jan Kirschner

CHCEME BÝT BLÍZKO

RESPEKT 48/2014

V uvedeném článku je popsán nadějný boj rodin pacientů s autismem za důstojnější péči pro jejich potomky. Právě to je podle mého názoru cesta, jakou mohou uživatelé velmi účinně napomoci transformaci psychiatrické péče. Omezování institucionalizace v USA, kterou je ovšem míněná podpora komunitních programů, nikoli zavírání nemocnic, jak tomu bylo za Reaganovy éry, přispívá podle amerických odborníků uplatňování precedentního rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1999 v procesu Olmstead versus L. C. V tomto procesu dvě mentálně retardované ženy, z nichž jedna byla léčená navíc pro schizofrenii a druhá pro poruchu osobnosti, dobrovolně hospitalizované v Atlantě, žalovaly stát Georgie. Podle mínění ošetřujících lékařů byla komunitní péče pro obě vhodná a indikovaná, nebyla ovšem dostupná. Nejvyšší soud USA rozhodl, že „institucionalizace vážně poškozuje aktivity denního života včetně rodinných vztahů, sociálních kontaktů, pracovních a vzdělávacích příležitostí a možností kulturního vyžití“. V případě, kdy ošetřující personál dojde k závěru, že komunitní péče je indikovaná, ošetřovaná osoba s ní souhlasí a péče může být rozumně dosaženo, je stát povinen ji zajistit. Rozhodnutí, podle něhož je neopodstatněná institucionalizace považována za diskriminující, se opíralo o interpretaci Americans with Disabilities Act. Právě důsledným tlakem zespodu cestou soudních sporů a tlaku na politiky mohou desetitisíce hospitalizovaných pacientů napomoci zlepšení psychiatrické péče.

doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D.,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN

OPRAVA

• V článku s názvem Barokní současnost (49/2014) jsme opomenuli zmínit významný podíl provozovatele kavárny Café Morgal Radka Nozara na financování a celkovém výsledku. Tímto se mu omlouváme, nebylo naším úmyslem bagatelizovat jeho práci, kterou realizaci kavárny v Místodržitelském paláci v Brně sám věnoval. Nejedná se tedy o realizaci plně hrazenou z veřejných peněz, jak naznačuje poslední odstavec, ale o dobrou spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

• V článku Patočkova konzerva jsme nepřesně citovali z recenze paní Evy Zajíčkové. Přesná citace měla znít: „Režie však ubližuje i jinde. Například nad scénou, kdy filozof Patočka v dialogu s Havlem a Kohoutem otvírá paštiku, zůstává rozum stát, protože snaha, aby mu ta akce vydržela, dokud nepoví vše, co má na srdci, bije do očí i středoškoláka. Škoda o to větší, že Patočka tu v podání Františka Němce vychází ze všech osobností herecky nejlíp.“

• V článku Ostuda českého školství jsme uvedli, že ve zprávách BIS se píše o organizaci Islám v ČR nechceme. O této organizaci se ale píše ve zprávě ministerstva vnitra o extremismu.

Čtenářům se omlouváme.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].