Vychýlené osy

Měsíčná noc! V horách, po kolena ve sněhu, hledím na úplněk. Stejně očarovaně jako miliardy lidí, včetně básníků, kteří Měsíc odedávna tak rádi zpřítomňují ve svých dílech… Byla by to obrovská antologie „měsíčné poezie“, kdyby někdo posbíral všechny silné básně, co jich kdy bylo o tomhle tělesu napsáno. Fascinuje nás jeho netečná přítomnost, jeho světelná účast na temné noci, blízkost i vzdálenost, jeho tichá pustota a zdánlivá nepotřebnost v lidském životě. Snad i tušení nějakého významu, kterému plně nerozumíme.