Čínská lekce

V ekonomice přicházejí události později, než předpokládáte, ale pak se valí rychleji, než čekáte,“ řekl jednou slavný německý ekonom Rudi Dornbusch. Minulý týden, který začal „černým pondělkem“ na čínské burze a pokračoval odhalováním křehké rovnováhy globální ekonomiky a limitů čínského modelu státního kapitalismu, mu dal za pravdu. Stali jsme se svědky paniky čínských investorů, řetězové reakce ve světě a náhlého prozření, že dvouciferný hospodářský růst Číny, který táhl světovou ekonomiku a byl jedním ze zdrojů německého úspěchu, končí.

Samozřejmě to ještě neznamená, že svět je na prahu podobné krize jako v roce 2008. I když ale čínský režim domácí turbulence zvládne, Západ zjišťuje, že nemá rezervy, které by mu pomohly hladce se vyrovnat s menší čínskou poptávkou po jeho zboží. To může ohrozit už tak křehký hospodářský růst v Evropě. Tradiční páky jako investiční stimuly nebo snížení úrokových sazeb totiž nemůže použít, protože je zadlužen po uši a sazby jsou už prakticky na nule.

Během jednoho týdne také padl mýtus o státním kapitalismu, který se stal za poslední čtvrtstoletí sebevědomým vyzyvatelem Západu a byl nadějnou alternativou pro mnohé politiky ve světě, kteří pohrdají demokracií.