V žáru filmové lásky

U červeného koberce na festivalu v Cannes, po němž se procházejí hvězdy, se loni mezi srocujícími se davy objevil nerudný stařec na vozíku. S fotoaparátem a kamerou si zabral lukrativní místo u hrazení. Fotky se Zlatou palmou v pozadí ale nedělal. Tvářil se odtažitě, fotil, záběroval, vměstnával prostor do své vize. Mladý muž jej pak oddaně vozil kvůli nejlepším záběrům koridorem mezi hrazením a štaflemi čekajícími na fotografy.  Kdyby šel kolem francouzský režisér Jean-Luc Godard, možná by v umanutém muži poznal režiséra Jana Němce. Potkal se tu s ním v roce 1968, kdy se v hlavní soutěži promítal Němcův snímek O slavnosti a hostech a měl slušné šance na cenu. Možné vítězství mu však překazilo revoluční nadšení francouzských filmařů včetně Godarda, kteří festival prohlásili za zrušený jako gesto solidarity se stávkujícími dělníky a studenty.

Fyzicky už ne zcela fit, ale intelektuálně pořád ve střehu se Němec na místo činu vrátil, aby tu natočil záběry pro autobiografický film Vlk z Královských Vinohrad. Snímek o „tak trochu vychytralém režisérovi, jenž za ta léta zažil místa a situace, do nichž se normálně dostat nemůžete“, samozřejmě nemohl epizodu z Cannes vynechat. Čelný představitel československé nové vlny už ho však nedokončil. Předminulý pátek zemřel v devětasedmdesáti letech.  Spisovatel Josef Škvorecký mu kdysi přiřkl přezdívku enfant terrible nové vlny. Generační souputník…