NATO míří na východ
V Pobaltí existuje reálná obava z provokací Ruska vedených nějakou formou hybridní války
Zkušenost mnichovské zrady patří k iniciačním momentům české moderní historie. Odvíjí se od něj naše určitá nedůvěra vůči Západu a vžívání se do role malého ublíženého národa, který ti ostatní nechají napospas nezvladatelným silám. Historik Jan Tesař později přesvědčivě vysvětlil, že si Češi budují mýtus zrady a skutečnost byla jiná, to ale teď nechme stranou. Podstatná je zkušenost z toho, co následovalo: ustupování agresorovi přivedlo Československo k zániku a celou Evropu do války.
S čím tedy prezident země s touto zkušeností jede na klíčový summit NATO do Varšavy, kde se řeší, jak reagovat na jiného, novodobého agresora? Bude chtít připomenout ostatním, že ústupky nikam nevedou a naopak hájení principů plus jistá demonstrace síly je tou správnou politikou? Nikoli. Český prezident přijede s poselstvím, že lepší je agresora nedráždit, „nezahánět do kouta“, ustoupit stranou.
Celé to dává smysl, teprve když si dosadíme jména: agresorem je Vladimir Putin (na Ukrajině) a českým prezidentem Miloš Zeman, v Evropě široce považovaný za Putinova trojského koně v NATO a EU. Detaily z jednání sice do uzávěrky Respektu nebyly známé. Nicméně pokud Zeman neudělal v jednacím sále na poslední chvíli zásadní názorový obrat, tak hájil víc zájmy Putina než Česka.
S tím už se budou muset vypořádat sami Češi. Podstatnější v tuto chvíli je, že NATO jeho připomínky ignorovalo a dohodlo se na velmi důležitém posílení vojenské síly na své východní hranici. V Polsku a ve třech pobaltských státech umístí zvláštní jednotky.
To je minimum, co má NATO udělat. I autor tohoto editorialu se při nedávné návštěvě Estonska přesvědčil, že v Pobaltí existuje zcela reálná obava z provokací Ruska vedených nějakou formou hybridní války. Přítomnost vojáků NATO samozřejmě není spásná. Plní ale přesně tu roli, k níž NATO vzniklo – a sice odstrašení, demonstraci síly.
S touto dobrou zprávou, kterou jsme vzhledem k pozdnímu termínu již nestačili podrobněji zpracovat, vám, dámy a pánové, přeji inspirativní čtení nového Respektu.
MAREK ŠVEHLA,
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].