Okna vesmíru dokořán

Veletrh videoher E3 v Los Angeles, na kterém největší studia představují hráčům z celého světa své plány, je stálicí herního průmyslu. Předloňský, dvacátý ročník byl ale v něčem nový: poprvé se na něm představila nezávislá hra, která nebyla dílem žádné ze zavedených firem. Její hlavní autor, usměvavý irský třicátník Sean Murray, navíc nesliboval střílečku ani strategii, ale zcela nový zážitek: virtuální prostor, kde bude osamělý hráč moci objevovat celý vesmír.

K dispozici bude mít nepředstavitelných 18 kvadrilionů – tedy miliard miliard – planet. Prostor, který by všem lidem na světě trvalo zkoumat stovky miliard let. Na všech planetách bude navíc možné přistát a zkoumat faunu a flóru, která nebude nikde úplně stejná. Hráči i herní novináři k odvážným slibům přistupovali s ostražitostí. Přesto převládalo nadšené očekávání, které se stupňovalo až do srpna 2016, kdy hra pojmenovaná No Man’s Sky vyšla.

Sny hráčů, jež Murray a jeho kolegové živili, se však nenaplnily. Zážitek z ohromného vesmíru kazí technické problémy, nepohodlné ovládání i nepříliš rozmanité prostředí. Pořád se sice jednalo o nadprůměr – jenže hra vybudila tak nerealistická očekávání, že následné zklamání udělalo z No Man’s Sky propadák roku. Fanoušci začali tvůrce obviňovat z megalomanství a na trhu, který je na ohlasy z internetových fór mimořádně citlivý, dokonaly neúspěch rychle klesající prodeje.

Přesto je No Man’s Sky v něčem přelomový. Patří mezi takzvané hry s otevřeným světem: na rozdíl od…