Dopisy

Respekt 46/2016

Chtěl bych reagovat na komentáře k výsledku amerických prezidentských voleb. Všechny totiž poněkud překvapivě upozaďují fakt, že prezidentská volba v USA byla partií pro dva a že svou zásadní roli v jejím výsledku sehrála i osobnost Hillary Clinton.

Je to zřejmé z řady předvolebních rozhovorů s demokratickými voliči a ostatně i z volebních statistik. Ty uveřejněné na webových stránkách The New York Times ukazují, že zatímco Trump získal oproti předchozím republikánským kandidátům z let 2008 a 2012 zhruba o dva miliony hlasů více, Hillary Clinton naopak – i když Trumpa v čistém součtu hlasů porazila – oproti Obamovu výsledku z roku 2008 až 4,5 milionu demokratických voličů ztratila.

Za nejvýstižnější komentář k americké volbě z celého předchozího čísla Respektu tak považuji následující větu z článku převzatého z The Economist: „Nešťastná Hillary Clinton možná vyhrála počtem hlasů, avšak představovala vše, čím rozzlobení voliči pohrdají.“ Dodal bych nejenom ti rozzlobení republikánští, ale i řada těch doposud vcelku spokojených demokratických.

Výběr Hillary Clinton coby kandidátky demokratů – byť posvěcený primárkami, které však zdaleka neodrážejí nálady všech voličů v zemi – byl velkým omylem. V našich zeměpisných šířkách by se tento přešlap dal přirovnat ke smyšlené kandidatuře některého z politických dinosaurů a mistrů přizpůsobení se typu Miroslava Kalouska.

Straničtí demokraté a liberálové v USA i v Evropě by si měli zamést před svými prahy, otevřít své partaje i obyčejným lidem bez elitních rodokmenů a začít intenzivně hledat neotřelé uvěřitelné tváře, které dokážou zmobilizovat zlenivělé voliče napříč názorovým spektrem a nadchnout je novými vizemi a ideály. Jinak vznikající vakuum vyplní „uvěřitelní“ populisté. Největší hrozbou demokracie nejsou nespokojení venkovští senioři a lidé dělnických profesí. Ti mají právo na svou volbu jako kdokoli jiný. Jejich nedostatek porozumění pro současný zrychlený globalizovaný svět je chybou nás všech. Kritickým faktorem je především nezájem mladých talentovaných lidí o politiku kombinovaný se zabetonovaností a neprostupností stávajícího politického establishmentu odmítajícího ve strachu o svá korýtka vše nové a svěží. A to platí jak pro USA, tak pro Českou republiku.

Pavel Dvořák, biolog, toho času žijící v Madridu

Prezident je vůl

Respekt 47/2016

„To je ale vůl!“ Osvobozující výkřik nad lidskou pitomostí nemůže být postihován ani u majestátu prezidenta. Jeho autorita je dána postavením, jakým má reprezentovat stát, a vyplývá z přirozených požadavků na tento úřad. Jestliže osoba prezidenta se tomuto požadavku zpronevěřuje, je na něm, pokud se domnívá, že je „uražena“, aby se bránila soukromoprávní cestou. Samotný úřad prezidenta však nemůže být uražen. Může být jen ponižován konkrétními projevy, které prezident nekriticky od osob ve svém okolí přejímá. Ty pak nutí občana k onomu osvobozujícímu výkřiku!

Jan Dubenský

Oprava

V minulém čísle jsme v článku Sobotka chce být více radikální napsali: „Jeho oponenti, v čele se zmiňovanými Idealisty.cz či šéfredaktorem stranického Deníku Referendum Jakubem Patočkou, to odmítají jako nepřijatelné hnědnutí strany.“ Správně mělo být, že Deník Referendum je ČSSD blízký. Za chybu se omlouváme.