Na začátku slavné Saint-Exupéryho dětské knížky čteme, že řeknete-li dospělým: „Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby“, nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků.“ Tu hned zvolají: „Ach, to je krása!“ Francouzský frank se sice od doby napsání Malého prince rozpustil v euru, pohled dospělých na svět se ale nemění.
Když dospělí novináři píší o úspěších naší vědy, používají titulky jako „Český vědec získal evropský grant za dva miliony eur“, popřípadě „Tým našich badatelů otiskl články v prestižních časopisech Science a Nature“. Je samozřejmě dobré, že se nám občas podaří sehnat na vědu větší množství peněz a výsledky pak slušně publikovat. A bude ještě lepší, když grantů od Evropské výzkumné rady a článků v časopisech s nejvyšším impaktem bude přibývat. Takové výsledky se dají snadno kvantifikovat formou srozumitelnou pro ministerské úředníky, kteří mají na starosti organizaci vědy. Srovnání s podobně malými zeměmi jako Švýcarsko, Rakousko, Finsko či Izrael pak ovšem ukáže, jak výrazně stále ještě zaostáváme. Navíc časový trend naznačí, že navzdory velkým finančním injekcím, které do vědy proudily v posledních letech, není zlepšení nijak výrazné.
Narážíme zjevně na meze zdejšího akademického systému, který až na výjimky zůstává značně rigidní a uzavřený, což brání růstu výrazných vědeckých osobností. Řešení jsou známá, chce to jen víc odvahy je prosadit. Nejdůležitější je potlačit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu