Návrat k idyle

Pokud žijete v Česku a máte dojem, že stále více lidí ve vašem okolí drží v únoru a březnu půst, nejspíš je správný. Tvrdá čísla sice nikdo nemá – ani sociologové, ani církve, ani dietologické společnosti –, ale pohled na stránky různých časopisů i rozhovory s odborníky naznačují, že askeze je dnes trend, a to i mezi lidmi, které jít do kostela ani nenapadne.

Současné tuzemské postění kopíruje katolickou tradici – čtyřicet dní, počínaje Popeleční středou, která zpravidla připadne na únor. A nejčastější postní model je vystříhání se masa, alkoholu, a kdo z kuřáků to zvládne, tak i cigaret.

Religionista Josef Kružík vidí věc tak, že lidé v dávných dobách praktikovali půst jako jisté „vydírání“ bohů, kdy chtěli vlastním utrpením upoutat pozornost vyšších sil, a ten soudobý se víc blíží křesťanskému pojetí, a to nejen podle kalendáře. „Smyslem je více se soustředit na vztah s Bohem a také získat – nebo prověřit – vlastní moc nad sebou samými,“ říká Kružík. Podle něj je právě duchovní hledačství a zvědavost jedním z motivů, který vede lidi k tomu držet se zkrátka. Druhým je ryze aktuální touha po zdravém životním stylu. Kombinace duchovna a obliby detoxikačních diet tak vytváří pro současného sekulárního člověka přitažlivý mix.

Když Kružík přemýšlí nad tím, proč se postní úsilí vzmáhá právě teď, dochází k tomu, že je to možná podvědomá reakce na čím dál víc propojený a…