Dopis z Paříže

Před školní jídelnou si podávám ruku se dvěma zástupci radnice Paříže 14 a třemi dalšími rodiči. Ředitelka je pro nemoc omluvena. Účelu setkání u oběda, které domluvila dvě sdružení rodičů fungující při naší školce, příliš nerozumím. Přihlásila jsem se, protože nikdo další z naší rodičovské asociace nemohl. A taky jsem zvědavá, co se bude probírat, zrovna jídelně nemám já ani syn co vytknout (prý se tu vaří lépe než doma). Ve Francii se už od jesliček dětem denně servíruje předkrm, hlavní jídlo a dezert v podobě sýru nebo jogurtu a ovoce. Dnešní menu zahrnuje mexický salát s vinaigrette, krůtí soté na kořenové zelenině se smetanovou omáčkou, k tomu zelené fazolky na petrželkovém másle, jako dezert ovocný biojogurt a hruška. Bio, samozřejmě. Polovina produktů je „z udržitelného zdroje“ včetně mořských ryb servírovaných jednou týdně. Skoro vše je bio a spousta produktů je navíc „lokálního původu“. Ne, skutečně, jídlo není největším problémem francouzského školství. Dokonce ani jeho cenová dostupnost ne, alespoň ve školní kantýně, kde za oběd platíte podle rodinných příjmů: čím méně vyděláváte, tím méně zaplatíte. Nejlevnější oběd tak stojí pouhých třináct centimů, pro ty nejmajetnější sedm eur.

„Připadá mi, že děti jedí zbytečně moc masa. Nešlo by i vzhledem k ekologické náročnosti chovu nahradit část živočišných bílkovin třeba luštěninami?“ zeptá se Caroline, předsedkyně rodičovského sdružení FCPE. Od zástupce radnice se dozvíme, že se na tom už pracuje. Odvážím se…