Malby světlem
Tomáš Rasl dokládá, že analogové fotografii zdaleka nezvoní umíráček
Tak dlouho bral známý prvorepublikový fotograf Ferdinand Bučina v honbě za novými snímky svého vnuka na cesty krajinou, až to Tomáše Rasla chytlo natolik, že sám začal taky fotit. Dnes je z vnuka dvaačtyřicetiletý profesionál, který moc nevystavuje, ale když, tak to stojí za to. Svědčí o tom koneckonců už fakt, že jeho aktuální expozicí Mezidnema snem porušila holešovická Trafo Gallery dosavadní tradici a vůbec poprvé na svých zdech dává výhradní prostor právě fotografii.
A to navíc klasické analogové, jež je považována buď za cosi zkostnatěle konzervativního pro staré, nebo naopak pofiderně trendového pro mladé. Tomáš Rasl se nehodí ani do jedné z těchto škatulek. Muž středního věku svou tvorbou soustavně dokládá, že tohle médium je tak nadčasové a geniální, že se s ním dají přes dominanci digitálních technologií dělat velké věci. A že se zároveň veškeré jeho kouzlo dokáže projevit až ve chvíli, kdy ho po letech soustavné práce umíte opravdu ovládat.
Fajnšmekrovská záležitost
Zdálo by se, že Tomáš Rasl je důsledný staromilec. Dlouhodobě spravuje a prostřednictvím výstav šíří odkaz svého dědy, fotografa krajinářského a etnografického zaměření, jenž obsahuje na osm tisíc negativů. Po Ferdinandovi Bučinovi zdědil i vybavení, se kterým už při studiích na FAMU (zakončil je teoretickou prací o kom jiném než o dědečkovi) vstoupil do spolku Český dřevák. Tahle skupina milovníků pomalu zapomínaných technologií se pojmenovala po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu