Na mnoha místech Prahy a Brna vznikají nové trendy fresh shopy zvané donuterie. Na zdi bývá neonový nápis „I love donuts“, interiér má cool design a donuty se jmenují většinou něco jako Red Velvet, Duke of Darkness nebo Oh, my Gosh – s čestnou výjimkou růžového Ňadroně. S češtinou tam tedy moc nepořídíte, takže jsme raději na návštěvu populárních donuterií vyrazili s automatickým překladačem.
Co je vlastně donut? Nechali jsme si to přeložit: „Donut je druh dezertního jídla, buď ve stylu kroužkovaný koblih, anebo koblih injektován sladkými výplněmi.“ Ach tak. Českou koblihu řadíme mezi injektované. V donuteriích ovšem preferují donuty z Ameriky s dírou.
A proč díra? Překladač říká: „Je mnohem méně pravděpodobné, že donuta vaříte nerovnoměrně, když se vrčí jamka uprostřed.“ Chápeme. Díky díře se donut upeče i zevnitř, je to zásadní zlepšovák, takže malou díru považuje Amerika za důkaz své mentální velikosti. Po ochutnávce mnoha donutových děr potvrzujeme, že díra je hluboce praženě lahodné dobro.
„Po smažení jsou kroužkové koblihy často zakončeny glazurou (námraza).“ Tímto nám překladač říká, že pro donuty je typická cukrová poleva zvaná icing. Jenže donuterie dnešních dní se nespokojí s obyčejnou námrazou. Musí v ní být buď levandule, nebo pistáciovo-agávové panenské máslo, anebo stodvacetiprocentní čokoláda. A samozřejmě slaný karamel, odznak cool podniku.
Kromě polev byla ovšem řeč také o „sladkých výplních“. Míní se náplně? Známe je, stará dobrá česká kobliha…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
