Poučeni historií nejsme

Dvacet procent české veřejnosti ještě neví, koho bude volit. Vy už máte jasno?

Mám jasno tak napůl, to znamená, že váhám mezi dvěma subjekty. Ale rozhodně volit půjdu, to v každém případě.

Podle čeho se nakonec rozhodnete?

Na základě proevropské orientace, nezpochybňování naší role v NATO a také tu stranu, která neslibuje nemožné.

Je pro vás víc důležitý program, nebo lidé, kteří dotyčnou stranu zastupují?

Přečtení programu je samozřejmě informace, ale jen jedna z mnoha o straně nebo hnutí. Takže ano, všímám si i lidí. A nedívám se jen na lídry, ale také na méně klíčové zástupce. V českém demokratickém provozu mě dlouhodobě kromě populistů, komunistů a další veteše znepokojuje, že téměř každá strana má někoho, kdo je proruský, protievropský, xenofobní nebo protiuprchlický. Část demokratických voličů to může odradit od účasti ve volbách, protože si řeknou: Já vlastně nemám koho volit.

Vy téhle skepsi nepropadáte?

Vadí mi to, ale ne natolik, aby mě to přimělo zůstat doma.

O letošních volbách se říká, že jsou jedny z nejdůležitějších po roce 1989. Vnímáte to podobně?

Myslím, že to uvidíme až po nich, jestli byly. Takhle předem se to asi dá těžko říct. Samozřejmě, pokud by nastala ta naprosto kritická varianta drtivého vítězství ANO, které by potom sestavilo vládu s dalšími populistickými…