Ponížená země

Zkusme si představit, že nějaký vrcholný politik České republiky při jednání s německou kancléřkou zakáže překlad do češtiny a prohlásí, že každý přece musí umět německy. Během vteřiny by z toho byl skandál, Parlamentní listy žádaly odvolání, Tomio Okamura by vypisoval referendum za zákaz němčiny a Jiří Ovčáček by takovou událost srovnal s mnichovskou dohodou. Miloši Zemanovi ale projde vše, takže jeho prohlášení po schůzce s Vladimirem Putinem, kde hostitelům zakázal tlumočit z ruštiny, protože každý musí umět rusky, zůstalo bez povšimnutí.

Výprava českého prezidenta do Ruska byla zřejmě vrcholem jeho dosavadní servilnosti vůči Putinovi a jeho režimu. Zeman ruského vládce neustále chválil (třeba za zásah v Sýrii), kritizoval protiruské sankce (vyhlášené za takovou maličkost, jako je ruský útok na sousední zemi a krádež kusu jejího území) a jeho servilita byla tak velká, že to viditelně budilo rozpaky i na ruské straně.

Je čím dál zřejmější, že Miloš Zeman vystupuje spíše jako zástupce Ruska než Česka. Potřeboval nějakou větší akci v zahraničí, aby tím mohl zabodovat před voliči, a když ho nezvou na Západě, vyrazil znovu na Východ. Poděkoval za to na místě prohlášením, že je pro nás Rusko důležitější než Francie.

Takové jednání by bylo nepřijatelné, i kdyby se odehrálo v důležité spojenecké zemi, ve Washingtonu či v Berlíně. Vztahy s jinými státy se mají pěstovat na základě vzájemného respektu, nikoli na zvířecí taktice, že si před větším psem lehneme na záda a…