Válka proti novinářům

Rozmohl se nám tu takový nešvar, politici vykřikují na novináře, že se s nimi nebudou bavit, protože kladou nepříjemné otázky. Někdy je záminkou majitel, jindy veřejnoprávnost, vždy ale odmítnutí míří vůči novinářům, kteří nekladou jen podbízivé otázky.

Minulý týden pokřikoval Tomio Okamura na redaktorku České televize, že jí nebude odpovídat, protože je z pořadu „168 hodin, který dlouhodobě kritizuje hnutí SPD, dehonestuje nás a účelově dělá lži a výmysly ve svých pořadech“. Miroslav Kalousek napsal na Twitteru, že nebude chodit do Českého rozhlasu, „dokud budou lhát, bát se a zaměstnávat Babišovy gážisty“. Svůj tweet poté smazal, stejně jako předtím publikované skandální tvrzení, že redaktor rozhlasu Radko Kubičko je placen Andrejem Babišem. A šéf ANO zase na oplátku zpochybňuje integritu novinářů z médií, která nevlastní.

Podobné výroky a útoky (i na adresu Respektu) přibývají, přidávají se k nim další a další politici a jejich stoupenci. Jednou z příčin je i to, že je třeba rozšířit pole nepřátel, protože ti stávající už nemají aktivizační potenciál. Pro zástupce ANO, SPD a KSČM bude zřejmě napříště těžké napadat ty, kdo jsou u moci, protože to oni budou rozhodující silou v zemi. A někteří jejich kritici zase hledají všude možně viníky svého neúspěchu.

Vzhledem k tomu, že širší veřejnosti jsou podobné útoky buď blízké, anebo lhostejné (na rozdíl od západních zemí tu neběží mohutná kampaň: podporujte novináře), situace se k lepšímu nezmění. Právě naopak.

Neblahý stav tak budou muset řešit média samotná. A třeba i uvažovat o nějakém projevu loajality k sobě navzájem. To není tak jednoduché, protože málokterá profese je tak rozhašená jako ta mediální. Pokud ale například SPD vyhazovala ze svého volebního štábu redaktorky ČT, měli prostě odejít všichni novináři.

Když politik odmítne na tiskové konferenci odpovědět na otázku novináře, protože jemu nikdy neodpoví, má tu samou otázku položit jiný žurnalista. Případně se proti takovému jednání přímo na místě ohradit.

Absurdní je, že Okamura či Babiš dělají z novinářů součást systému, který je třeba porazit. Přitom to byly právě informace médií, které ve svých kampaních proti politickým konkurentům používali. Máme krátkou paměť, ale to novináři tu korigovali zvůli mocných, ne populisté, kteří se teď kritických médií tak děsí.

A závěrem radostná zpráva. Fotograf Respektu Milan Jaroš získal hned tři ceny v Czech Press Photo.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor