Dnes vás nebudeme unavovat vědeckými novinkami ani radami do života. Večery jsou dlouhé a svádějí k vyprávění záhadných příběhů. Zvolili jsme jeden, který se odehrál právě před dvaceti lety a dodnes vzrušuje neurology i psychology. Tehdy v polovině prosince roku 1997 usedly miliony japonských dětí před televizní obrazovky ke svému oblíbenému pořadu. O dvacet minut později už část z nich nedokázala sama vstát.
Přichází Pikaču
Píše se 16. prosinec roku 1997, je půl sedmé večer a japonská televize právě vysílá třicátou osmou epizodu animovaného seriálu Pokémon. Postavičky vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi stvořil o pár let dříve vývojář firmy Nintendo Satoši Tadžiri původně pro stejnojmennou videohru. Její obrovská popularita ale pokémony záhy katapultovala snad do všech odnoží globálního zábavního průmyslu včetně televize.
Ono úterý tedy k televiznímu seriálu usedá přes čtyři miliony natěšených japonských dětí, aby si vychutnaly epizodu nazvanou Porygon, počítačový válečník. Čtveřice kreslených přátel se v ní vydává na výpravu do útrob počítače, kde se utká se záludným nepřítelem, jenž útočí pomocí bomb s počítačovými viry. Parta hrdinů má ovšem také svou zbraň – pokémon jménem Pikaču dokáže produkovat elektrické výboje. Přesně v 18.51 japonského času Pikaču svými záblesky bombu zneškodňuje.
Zatímco na obrazovce je vyhráno, v realitě drama teprve začíná. Jen pár minut po vítězném protiútoku v nemocnicích po celém Japonsku vyzvánějí telefony.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
