Denní menu

Boháči se chystají na kolaps civilizace

Podle reportáže z týdeníku The New Yorker dramaticky stoupá počet bohatých Američanů z Wall Street a Silicon Valley, kteří se chystají na společenské otřesy, při nichž bude nutné naskočit na motorku nebo hupsnout do soukromého letadla a upalovat do úkrytu. Reportér navštěvuje luxusní bunkry v Kansasu i vzdálená útočiště na Novém Zélandu vybavená heliporty, zásobami potravin, energetickými zdroji i zubařskými křesly.

Že je se západním světem něco v nepořádku, na tom se dnes shodne kdekdo – a výsledkem je Donald Trump, brexit, Marine Le Pen nebo Babiš. The New Yorker však nabízí pohled z opačné strany: úspěšní multimilionáři nereagují na rostoucí úzkost snahou hodit vidle do rozjetého stroje, ale připravit se na okamžik, kdy se všechno opravdu sesype. Příprava na apokalypsu není nový fenomén, ale v moderní době byla doménou především podivínů a náboženských blouznivců. Dnes se na jejich místo stavějí chladně uvažující majitelé internetových firem a finanční makléři.

„Když společnost ztratí zdravý zakladatelský mýtus, propadne se do chaosu,“ cituje text čtyřicetiletého bývalého manažera Facebooku Antonia Garcíu Martíneze, který si zakoupil pozemky na ostrově při americkém tichomořském pobřeží a hodlá na nich vybudovat základnu. „Lidé, kteří chápou, jak společnost ve skutečnosti funguje, cítí, že bruslíme na opravdu tenkém kulturním ledě.“

V podstatě se bohatí Američané obávají, že se na ně zbytek společnosti vrhne. V Silicon Valley kvůli tomu, že jsou tvůrci technologických vymožeností, jež lidi připravují o práci i smysl života. Na Wall Street zase především proto, jak obrovská majetková propast se mezi nimi a zbytkem společnosti otevřela. Jiní prostě vidí, do jaké míry jsme se stali závislými na technologiích, které jsou ovšem zranitelné. „Dodávky potravin závisejí na GPS, logistice a předpovědi počasí a tohle všechno zase závisí na internetu a ten zase na systému, který spravuje internetové domény. Probírejte si jeden rizikový faktor za druhým, přiznejte si, že existují mnohé, o nichž ani nevíme – a zeptejte se, jaká je šance, že se v příštích deseti letech něco stane,“ říká jeden z anonymních výkonných ředitelů technologické společnosti – některé zdroje jsou v textu anonymní mimo jiné proto, že jsou ochotny ukázat reportérovi svá opevněná útočiště.

Kromě reportážních vstupů z odlehlých koutů USA a Tichomoří textu dominuje vtíravá otázka. Zdá se, jako by to elity vzdaly a místo snahy o nápravu společnosti už myslely pouze na to, jak si zachránit kůži. Počty apokalyptiků nelze přesně kvantifikovat, nicméně manažeři mluví s reportérem opakovaně o tom, že ve svých společenských kruzích je dnes běžně diskutovaným tématem strategie přežití v blížícím se kolapsu. A věta „Chystám se koupit dům na Novém Zélandu“ je kódovaným přihlášením se do klubu. Za prvních deset měsíců roku 2016 skoupili ostatně cizinci na odlehlém Novém Zélandu téměř čtyři tisíce kilometrů čtverečních pozemků. To je čtyřikrát víc než o rok dříve.